Bonjour, Bruxelles

(vyhled z meho okna)

nic zasadniho

Mam takovy problem, tak treba mi s nim nekdo pomuzete. Uz jsem to s par lidma resila, ale nikdo mi nebyl schopen dat uspokojujici odpoved.

Nejsem zadna Party Girl, z pohledu na slovo 'music club' se mi zacinaji delat afty a mista jako Zlaty Strom, face2face, Duplex nebo Bird Cage se mi zdaji byt synonymy k 'hell on earth'. No ale protoze jsem Erasmus, tak me spolecenska povinnost, socialni citeni a obava z isolace od me demograficke skupiny donutily prislibit ucast na Erasmus party (“yyyyyeeeeeaaay, thats gonna be sooo fuckin fun, we're gonna get soooo wasteeeeed”, slovy jedne mexicanky). Bude to urcite strasne, budou tam sami zli lidi, bude tam hrat desna hudba a na to jedine reseni, jak prezit – behem prvnich minut se ztriskat do nemoty a pak uz to neresit – nemam penize. Chjo. Zacina to nekdy o pulnoci, sraz mame v 11 ve meste. No a ted teda to, co nedavam: co mam sakra do tech jedenacti jako delat? Ne, ze bych nemela co na praci, muzu si opakovat sklonovani slovesa recevoir, iniciativne si hledat skripta na “problèmes actueles de la gestion d'énergie”, pripadne napsat obsahly mail babicce. Jenze ono to tak nejak nejde, kdyz vim, ze se za nejakou chvili zvednu a budu muset vypadnout do deste a zimy a bleee. Cesky zpusob (sraz v sedm v hospode – hospoda – hospoda – hospoda – nonstop – do prdele, to uz je pet rano?) mi vyhovuje daleko vic. Ted jsem si uz nalakovala nehty, po ctrnacte si s uspokojenim prohlidla ty krasne ocni stiny, za ktere jsem dneska ve meste vyhodila castku, ktera by stacila na nakrmeni prumerneho detskeho domova, docetla noviny a narazila si palec o topeni, kdyz jsem do nej prosebne kopala, aby zacalo hrat. Je osm, mam dve a pul hodiny cas, teplotu v pokoji lehce nad nulou a neodolatelnou chut zalezt si do postele; co naopak nemam, je cokoli na cteni (krome francouzske gramatiky) a pouzitelny internet. Nyni tazi se vas: co ted? Jedine, co me napada, je otevrit krabicku 24 novych, peknych, barevnych fixek a zacit si kreslit. Tak jo.

Jo a v Carrefouru tu maji priserne drahe jidlo

Je dost zasadni delat rozdil mezi Bruselem v noci a Bruselem ve dne. Z mesta podivnych skupin jeste podivnejsich lidi v noci se ve dne stava secesni mesto naplnene prijemnymi postarsimi pany, co mluvi plynne francouzsky, anglicky a nejspis i pulkou jazyku evropske unie (mely jsme s kamaradkou debatu o tom, jak se rekne “krajka” v jakemkoli nam srozumitelnem jazyce, a skoncilo to tim, ze se pulka tramvaje dohadovala, jaka je spravna vyslovnost anglickeho slova “lace”). Zatim jsem se nestihla podivat do centra – vlastne stihla, ale bylo to v noci a v mirne podrousenem stavu, o belgickem pivu jindy – takze nevim, jak je na tom la Grande Place a le Quartier Europeen co se tyce pocitu bezpecnosti, ale tusim, ze to bude docela v pohode. A hlavne: opustila jsem ctvt, o ktere se v turistickych pruvodcich pise “nevstupovat ani za tmy, ani za svetla” a prestehovala jsem se do mista, ktere vypada velice seriozne, sporadane a sofistikovane. Teda nebyt toho, ze je to vedle ustredniho bruselskeho vezeni.

No ale poporade: vydala jsem se hledat ubytovani, a to zpusobem 'budu chodit po ulicich, divat se po cedulich 'à louer' (pro ty z vas, co neovladaji jazyk voltairuv, velice prekvapive to znamena 'k pronajmu') a treba neco najdu'. Coz v praxi znamenalo zavolat na asi dvacet telefonu, ktere nikdo nebral, a nasledne ve stavu absolutniho zoufalstvi vytocit dve cisla z inzeratu, co visely ve skole na nastence. Ozvaly se mne dve belgicke damy (“do you speak english?” “NON”), se kteryma jsem si po znacnych utrapach dohodla schuzku (o boze jak se rekne francouzsky sedmnact tricet?). Prvni pokoj jakoby vypadl z knihy Agathy Christie, uplne mam v hlave ten pribeh, jak se nekdo vloupal do pokoje svetlikem, nevsiml si vzkazu za zrcadlem a snazil se ujit podezreni tim, ze sbalil holku o patro vys. No ale prozit detektivku se mi nechtelo, tak jsem se sla kouknout jeste na druhy pokoj, ktery byl vytrzeny pro zmenu z... sakra, zase mi na mysl pristava Christie nebo jakakoli anglicka spisovatelka, kazdopadne predstavte si postarsi madame, jejiz dospely syn vyletne z hnizda a ona, aby nebyla ve velkem baraku sama, ho zacne pronajimat slusnym, tichym, sporadanym (jo, to mluvim o sobe) studentkam. Abych to zkratila: mam prostorny pokojik pod strechou, koupelnu a pseudokuchynku si delim s jednou francouzkou a jednou nemkou, z podkrovniho okna mam vyhled na jina podkrovni okna a dvur uprostred bloku secesnich baraku. Najem relativne velice mirny, internet neskutecne pomaly (bud se kouknu na video na youtube nebo budu na icq), pani domaci referujici k CR jako k ceskoslovensku. Neva. No ale metro tricet vterin od vstupnich dveri, do skoly tramvaji dvacet minut, velky park (budu kazde rano vstavat v 5:30 a behat, hahaa) ode dveri minut pet. Jedine ty dve budovy toho vezeni sto metru od domu kazi dojem idealni ctvrti, ale to nevadi, ktery blazen by po uteku z cely sel vyvrazdit sousedstvi, ze jo (mozna ten, ktery sedi na dozivoti za vymasakrovani jesli, ale budu duverovat belgicke vezenske ostraze). Takze co se tyce ubytovani, tak to mame hotovo.

Jinak denni brusel – je toho strasne moc, co bych chtela rict, ale co si nezaslouzi tri letme vety vedlejsi. Takze tenhleten vycet berte jako seznam toho, o cem bych se chtela v budoucnu rozepsat, ale teprve, az o tom zjistim trochu vic. Zatim jsou to opravdu dojmy dvou dnu, ve kterych jsem ani nebyla v centru a jen se poflakovala jizni casti mesta v honbe za bytem, jidlem a hezkym povlecenim (sehnat povleceni s kytickama a ruzove prosteradlo dokonce nebyl zas az takovy problem).

• Bruselske metro: skoro vsechny stanice jsou vyzdobene nejakym soucasnym umenim, je to perfektni, nic proti Jiriho z Podebrad nebo Jinonicim, ale prece jenom je zabavnejsi cekat mezi modernim zpracovanim vlamskeho gobelinu, pripadne fotkama znazornujicima soucasne rusko, nez mezi zlutyma obkladackama. Dal, coz mi prijde opravdu mile, ve stanicich pousti hudbu; vecer klasiku (pripomenout si Figarovu svatbu je fajn), ve dne radiove hity (slyset v metru moji milovanou Lily Allen a hned za tim Muse bylo vazne potesujici). Krome toho se metro volne meni na tramvaj a zase zpatky, prekonava prevyseni jak petrinska lanovka, jede po povrchu, pod povrchem, na mostech a pod rekou a je proste huste.

• Jo a taky je volne pristupne. Uz dva dny jezdim nacerno, coz ve mne vyvolava touhu jit se udat na nejblizsi policejni stanici, ale v zasade kazda ma cesta smeruje na misto, kde se prodavaji salinkarty. Jen tam tak nejak nikdy nedojedu.

• Belgicke pivo: och. Dneska jsem byla v hospode, kde maji vic nez 2000 (ano, ta cislovka je spravne, je to i zapsane v Guinnesove knize rekordu) druhu piv. Takove prumerne pivo ma 9% alkoholu, takze lit to do sebe rychlosti adekvatni Staropramenu neni ten nejchytrejsi napad. Je to strasne... “kulturni”, na kazde pivo maji specialni sklenicky, tacky a podobne, tedy vazne fajn. Ta mnohopiva hospoda se jmenuje Delirium (jak priznacne), je jedna z bruselskych nejznamejsich a vari si vlastni pivo s prekvapivym nazvem Delirium. Je strasne dobre, tech 9% clovek citi az po tretim kousku, ale pak to sakra citi a pomalu zacina videt ruzove slony, coz je taky maskot cele hospody. Cuuute. Jo a pro cloveka zvykleho na anglicke ceny je tretina piva za dve eura predstupen zahrady rajske.

• Koureni: tady je potreba davat si bacha, jestli jde clovek do restaurace nebo do baru. V restauracich se kourit nesmi, v barech ano. Teda mam dojem, ze ani v barech nikdo nekouri a ty popelniky jsou tam jen na okrasu, ale legalne se muze.

• Slozeni letosniho erasma je 49,9% kanada, 49;9% svedsko, zbytkova procenta zbytek evropy. Krome toho 99,99% holek, takze na kluky hledime jak na zjeveni. Kanadanky jsou strasne mile, plynule hovorici jak anglicky, tak francouzsky, coz ve mne vyvolava znacnou depresi, svedky jsou vsechny vysoke, blondate, hubene a oblecene dle posledniho Vogue, coz ve mne vyvolava depresi jeste vetsi. Ta zbytkova promile jsou ruzny evropsky mix se spornou znalosti francouzstiny, sklonem k nadmerne konzumaci alkoholu a zavislosti na nikotinu, takze: c'est super!

• Boze. Ktery idiot si dneska odpoledne rikal “tu postel si povlecu, az se vratim vecer z hospody domu”. Ze by ja?

Pritomnost tady mi prehodila google do holandstiny!!!

Panenanebi, kde jsem se to octla? Jsem v bruselu dve a ctvrt hodiny a za ty dve a ctvrt hodiny jsem se uz trikrat loucila se zivotem. Treba to bude tim, ze hledet pri vyberu hostelu v prve rade na cenu a az v jedne z poslednich rad na lokaci nebyl ten uplne nejstastnejsi napad. No kazdopadne za 195 minut meho belgickeho byti jsem potkala vyhradne skupinky nebezpecne se tvaricich clenu etnickych minorit, ktere se – minimalne v metru a ve ctvrti, kde stoji hostel – jevi jako dost zasadni majorita. Jinak hostel je hezky, zminovat zabavne drobnosti typu nesplachujici zachod by bylo povrchni, mily majitel me z ctyrluzkoveho pokoje zadarmo prehodil na dvouluzkovy, takze fajn. Sice je ten pokoj v prizemi, coz znamena, ze budu usinat s predstavou zakernych belgickych nasilniku vysazujicich okno z ramu, ale to spravi svazek klicu pripraveny k okamzite obrane. Ne, nebudu magorit, ta tovarna a ta skladiste v sousedstvi vubec neznamenaji, ze by tady mela byt kriminalita o cokoli vyssi nez kdekoli jinde, a ti zle se tvarici panove se tady taky prochazeli jen nahodou. Ja chci domu!

Co me dal znervoznilo, je fakt, ze ti lidi tady mluvi holandsky. Vzdyt jsem tady proto, abych se naucila francouzsky, tak proc oni mluvi tou pochroumanou nemcinou? Kdyz mi nejaky kluk pomohl dostat kufr z vlaku a konverzoval se mnou tou pravou nemcinou, bylo to jako pohlazeni na dusi. Proc na hostelove televizi bezi program o tom, jak se foti divky playboye, mimochodem? No kazdopadne tady vsichni zvatlaji holandsky, na coz maji samozrejme pravo, kdyz brusel lezi v te holandskomluvici casti belgie, ale stejne, pripadam si mirne mimo. Juu, nad stolem visi obraz Mony Lisy v burce, ten majitel je husty. Ostatne burky – minarety – svycarsko (stihate muj myslenkovy pochod, ze jo), kapitan letadla nas dneska pozdravil “dobry den, vitam vas na pravidelne lince CSA, nas dnesni let do curychu bude trvat asi hodinu a pul”. Pote, co znacna cast pasazeru jevila tendence vystoupit za letu (ja ne, mne by curych nevadil), ho zasla hlavni letuska upozornit, ze si to trochu spletl, on se nam omluvil (“ale v curychu je krasne”) a dovezl nas dle planu do belgie. Neakcni.

Z nejakeho duvodu mi to tu strasne pripomina moji predstavu zapadniho berlina v osmdesatych letech. Vagon metra byl takovy zapadoberlinsky, stanice taky, grafitti na vlacich uplne nejvic. Ne, ze bych presne dokazala popsat, co pro me znamena “zapodoberlinske”, ale je to neco mezi intelektualem v brylich s cernyma obrouckama a smutnym transvestitou s rozmazanyma sminkama. Vzhledem k tomu, ze brusel ma byt mesto curajiciho chlapecka a eurokratu, tak tuhletu charakteristiku asi jeste zreviduju, no ale prvni dojem takovy byl.

Sakra, ja mam hlad, ale nohu bych ven nevystrcila ani za zlate tele, takze se to bude muset nejak vydrzet. Snidane od osmi, pak se vydam do mesta hledat bydleni. Doufam, ze na prvnim rohu bude viset cedulka “ctyri vegetarianky hledaji milou spolubydlici, znacka bezpecna ctvrt a nizky najem”, ale to se stava jen v americkych growing-up komediich (dospivajici hrdinka se vyda do daleke evropy hledat sveho otce, cestou si najde nove nejlepsi kamarady, prekazi atentat na anglickou kralovnu, potka osudovou lasku a vystuduje oxford), takze moznosti jsou: neprijemni spolubydlici mluvici holandsky, najem 600€ mesicne, nebo neprijemni spolubydlici mluvici francouzsky (vzdyt tu rec umim asi tak stejne jako holandstinu), najem 600€ mesicne, pripadne zadni spolubydlici a utulne misto pod mostem. Ze ja si nevzala ten spacak. No ale hostel jsem si zaplatila na tri dny, vypadnout se musi do jedenacti, takze od tedka mam... 61 hodin na to, najit nejake misto, kam bych mohla hlavu slozit. Fajn. Mozna bych prvni mohla zjistit, ve ktere casti bruselu je vubec skola, potom bych mohla zjistit, jak se rekne holandsky “mluvite anglicky?” a pak bych se mohla kouknout na to, v kolik a kde mam zitra byt na te povinne prednasce pro erasmus studenty. To bych vlastne mohla a mela udelat ted hned, coz znamena vybalit cely kufr (papiry inteligentne zabalene az vespod). Tak fajn, vypnu tohle, popreju dobrou noc spanelum, co vedle me hrajou karty, a presunu se do svych komnat. Dobrou.

Nous commencent (je to sloveso spravne vycasovane?)

V zivote jsem v Bruselu nebyla, nemam kde bydlet, nikoho tam neznam, neumim francouzsky, jedina ma vybava je mapa mesta a adresa hotelu, mozna bych mela zacit byt nervozni. Mozna bych se taky mela zacit balit, vytisknout si letenku a nekde tu adresu toho hotelu najit. Mozna bych sakra mela prestat resit, jestli si vzit dvoje nebo troje lodicky, a do kufru misto nich hodit ucebnici francouzske gramatiky. A urcite bych se mela prestat valet na posteli s Pratchettem a mela bych zacit byt konstruktivni. Asi tak. Schvalne, jak dlouho mi vydrzi tenhle blog, ten minuly me prestal bavit po pul roce, coz by v pripade petimesicniho erasma bylo vic nez dostatecne. Takze uvidime. Jdu si pro kufr.