a jednou zase o belgii

Kdyz si clovek cte titulky na idnes, “nejvetsi belgicka krize”, “belgie paralyzovana”, “belgie na pokraji prevratu”, ma dojem, ze v ulicich bruselu stoji barikady, vlamove a valoni po sobe hazeji dlazebni kostky a molotovy, obchody jsou rabovany, tramvaje prevraceny a politici defenestrovani, mistni potok se plni zohavenyma mrtvolama a do trikolory zahalene polonahe plnostihle divky peji se slzami v ocich belgickou hymnu. Ne. Mestska hromadna doprava uplne normalne funguje, ve skolach se uplne normalne uci, dokonce jsem si dneska v Carrefouru uplne normalne koupila jogurt. A zadne poulicni bojuvky jsem taky nevidela. No ale cely ten duvod, proc zahranicni komentatori skodolibe tvrdi, ze se belgie za chvili (uz konecne) rozpadne, se mi zda vic nez zajimavy (a dost na hlavu), takze si dneska dame kratkou politicko-historickou lekci o tom, proc se v belgii kazda mezinarodni smlouva musi podepsat dvakrat, proc je treti uredni rec nemcina a proc mel Nigel Farage vlastne pravdu, kdyz tuhle zemi nazval “non-country”.

Jen tak na okraj, kdyz uz jsem zminila tu belgickou hymnu: je husta. Takova spravna, tak ma hymna vypadat, oh draha vlasti, klidne se pro tebe obetuju! Sice neni tak drsna jak ta francouzska (poznamka pod carou – kdyz si zadate do googlu “francouzska hymna”, vypadne na vas par prekladu, jenze si vsimnete, ze se vzdycky prekladaji jen dve sloky. Kouknete se na nejaky anglicky ci nemecky preklad celeho textu, fakt to stoji za to. Cela Marseillaisa je pisen, za jejiz zazpivani by clovek dneska sel na paragraf o potlacovani prav mensin sedet, och vy psi cizinci, co nam chcete vladnout, radsi si budeme delit rakev se svymi udatnymi otci, nez se vam podridit, necht krev necista napoji brazdy nasich poli!), no, takze belgicka neni tak husta jak francouzska, ale stejne ma neco do sebe, O ma milovana Belgie, tobe nase srdce i nase dlane, i krev, Svata vlasti! Za krale, za pravo, za svobodu!

No. Ale teda co se deje: pokud nevite nic, tak jde o to, ze se bouri obyvatele primestskych casti bruselu. Cela kauza se ve zkratce oznacuje jako “BHV”, coz znamena Brussels-Halle-Velvoorde, tedy znaceni prave tech casti bruselu, ktere v praxi jsou jeste brusel, na papire ovsem uz vlamsko. No ale sakra, ted, kdyz to pisu, tak jsem si uvedomila, ze pokud chci vysvetlit, proc Albert II. Zrovna prijal premierovu demisi a proc muj znamy belgican si pri cteni novin trhal vlasy, tak musim popsat opravdu cely belgicky politicky system, na coz nestaci ani semestr usilovne snahy. No ale znacne zjednodusene to zkusit muzu.

Belgie je “federalni stat”. V tomhle souslovi se da s uspechem pochybovat o tom vyrazu “stat”. Je rozdelena na 'communautes', 'regiony' a potom male dejme tomu 'province'. Na to, ze tahle zeme je mensi nez cr, docela dost. A hlavni vtip je v tom, ze tohleto rekneme vertikalni deleni se castecne prekryva, nekdy skoro identicky a s malou, ale dulezitou vyjimkou, nekdy jen trochu, nekdy vubec ne. Chapete me? Asi ne, co. Tak ja to zkusim jinak.

To, ze jsou nejaci Vlamove a Valoni vime. No a za davnych dob, teda ty doby ve state, ktery vznikl v roce 1830, moc davne nejsou, no ale proste driv byla francouzstina jazyk elit a vlamstina jazyk sluzek. Coz bylo trochu paradoxni, protoze veskera ekonomika a bohatstvi se vzdycky koncentrovaly ve Vlamsku, ale neva. No a Vlamum se postupne prestalo libit, ze na ne ti pitomi francouzsti ocasi (hadejte, na jake strane jsem ve vlamsko-valonskem sporu) hledeli zvrchu a zacali se vzpouzet, az si uspesne v roce 1921 vyvzpouzeli zrovnopravneni francouzstiny a vlamstiny a ustanoveni “jazykove hranice”, ktera urcovala, kde se bude mluvit tak a kde onak. Pak v tom byl trochu bordel, scitani lidu, hlasovani o tom, kam chce kdo patrit, vseobecna nesnasenlivost, vznik nacionalistickych stran a podobne. Tak se to mlelo az do roku 1993, kdy byla po takrka dvaceti letech legislativniho snazeni konecne dokoncena reforma belgickeho statu, potlesk prosim.

A dohodlo se toto: federalni stat, pricemz na federalni urovni se budou resit srandicky typu zahranicni politika, socialni pojisteni a otazky justice. Na urovni communautes, coz se mi trochu prici prekladat jako komuny, ale budiz, se bude resit rec, vzdelavani, kultura a podobne. Na urovni regionu se bude resit ekonomika, pracovni politika, zemedelstvi, energetika, zahranicni obchod atd. Male province nemaji pravomoce temer zadne. No ale ted pozor – komuny a regiony se v zasade prekryvaji. Ale ne tak docela. Komuny jsou tri, zalozene na jazyku: vlamska, valonska a nemecka. Ano, nemcina je v belgii treti uredni jazyk, coz se mi docela libi, nemecka jazykova minorita, citajici asi tak 80 tisic lidi (nejvetsi mesto je Eupen, metropole s poctem obyvatel dosahujicim neskutecnych 18000!), ma uplne stejna prava jako francouzsky a holandsky mluvici zbytek. Regiony jsou taky tri, ale jine – vlamsko, valonsko a brusel. Takze kdyz si vezmeme hlavni mesto, tak dvojjazycny brusel patri jak do vlamske, tak do valonske komuny, ale je to samostatny region. Mestecko Kelmis patri do nemeckojazycne komuny, ale do valonskeho regionu. Nedelejte si vrasky z toho, ze se v tom ztracite, to belgicani taky.

Tohle jsou communautes: zluti vlamove, cerveni valoni, modre nemci.

A tohle jsou regiony, kazdy ma pet provinci plus jeden brusel. Tady je hlavni ta tlusta cara primo uprostred zeme.


Nez prejdu k jadru pudla, tak jen par drobnych historek z nataceni. Na urovni communautes se, jak uz jsem rikala, resi politika vzdelavani. Jednoduse, v tom regionu se ve skolach mluvi vlamsky, v tom francouzsky, v tom nemecky. No ale kdyz se tohleto rozhodlo, stala ve meste Leuven univerzita, ve ktere se ucilo jak vlamsky, tak francouzsky. Jenze ouha, Leuven je ve Vlansku. Vlastne ono je “vlamsko” cesky Flandry, ze jo. No takze ve flandrech. A vlamum nebylo po chuti, ze kdyz si konecne vydobili svoje uzemi, ze by na nem mela stat francouzskojazycna skola. A tak po par letech vyhrocenych sporu se francouzska sekce proste musela sebrat, vypadnout a o par kilometru vedle, uz ve valonsku, si na zelene louce postavit univerzitni mestecko Louvain-la-neuve, tedy “nove leuven”. No neni to hezke? A jak uz jsem rekla, “stat” je v pripade belgie dost silne slovo, protoze kdykoli se uzavira nejaka mezinarodni smlouva majici dopad na nekterou z oblasti, ktere rozhodujou komuny/regiony, musi se podepsat separatne. Takze treba existujou dve bolonske smlouvy, jedna pro Vlamy, druha pro Valony. Hezke, ze ano?

No a o co jde v tech momentalnich sporech: to je slozite a vlastne ne az tak zajimave. V zasade jde o to, ze na okraji bruselu zije hodne francouzskomluvicich lidi, ale zijou v ciste vlamskem prostredi – kouknete se na mapu, brusel je ostruvek uprostred vlamska. Proste si predstavte, ze bydlite nekde v Uvalech, Sestajovicich, Holubicich a podobych pr... malebnych mesteckach v okoli naseho hlavniho mesta, pracujete v Praze, kde se mluvi cesky, ale kdyz prijedete domu 2km za prazskou hranici, tak na vas vsichni mluvi svedsky, urady s vami komunikujou jenom ve svedstine, radio je svedske, skolky jsou svedske, pokuty za parkovani ve svedstine, ale vy (a dost casto 80% mesta) svedsky neumite. A jednoho dne vas to prestane bavit a chcete taky trochu prav, treba nejakych, co se tykaji voleb, a vlastne byste se nejradsi pripojili k hlavnimu mestu, ale v tu chvili vlamove zacnou jecet, protoze je to jejich uzemi a roztahovacny brusel znamena ohrozeni vlamskeho teritoria. A tady se vsechno zasekne, protoze zadna strana nechce ustoupit, vsichni protestujou, hlavy politiku padaji a evropa se bavi.

Takze ve zkratce: belgie je vic federativni nez stat, mam rada vlamy, i kdyz to obcas trochu prehaneji, dalsi belgicka vlada padla vcera a nikdo nevi, co ted, v zasade jsou tady vsichni trochu sileni, ale to je pozitivum a proste mam tuhle zemi strasne rada. Howgh.

jo a anna karenina je mi stejne nesympaticka jak werther

Jsem nachcipana. Coz u me neni zas az tak prekvapivy stav, ale ted me to proste stve, protoze jsem mela naplanovano tolik veci, a misto toho se zase polomrtve povaluju v pokoji, hledim svym stresnim oknem na zarici slunce a ctu si na facebooku statusy “to byl dneska ale krasny den!”. A taky mi dosly kapesniky, nejsem schopna si koupit nove a tak smrkam do papirovych kuchynskych uterek, coz dava pleti v okoli meho nosu strukturu smirglpapiru. No ale abych uplne nekecala, tak se muj zdravotni stav urcite lepsi, protoze jsem zvladla dneska vstat v pet hodin rano, dokopat se na nadrazi a v devet byla uz v bruselu - jo, byvam ted docela casto mimo brusel, modri vedi. No ale kvuli tomu, ze nekdo musel byt v osm ctyricetpet na strazi u ryna a zachranovat topici se düsseldorfany, musela ja prezit cestovani vlakem v dobe, kdy i duchodci jeste spi. Pockat, ono vlastne od toho Issove a Madla videa neni politicky korektni si utahovat z duchodcu, venkovanu a jakychkoli jinych nemladych a nemestskych, takze radsi mlcim, at proti mne nekdo nezacne zakladat skupiny. Takze, co jsem to chtela, jo, popsat vam svou osvezujici zkusenost s nakupem na trhu a trosku si zafnukat, ze nic neumim, nestiham, nezvladam a tak vubec.

Kdyz me vlak vyhodil v devet rano na nadrazi, doslo mi, ze je vlastne nedele, coz v zemich na zapad od nasich hranic znamena, ze lidi jsou nejspis od ranniho kuropeni na modlitbach, svetice sedmy den, narozdil od nas neporadaji vylety do nakupnich center, no proste ze je vsechno zavrene. Ten jeden uz mluvici modrozeleny jogurt, co ho mam v lednicce, se mi jako celodenni strava moc nezdal, tak jsem se – jako teda ta pulka bruselu, co ctvrte prikazani bere trochu volneji – vydala do sousedstvi Gare du Midi (coz je mimochodem z nejakych zvlastnich duvodu Nadrazi Jih, ne stred), kde se kazde nedelni dopoledne kona nejvetsi bruselsky trh, kde si muzete koupit vsechno od sazenic rododendronu az po tapety. Na prvni pohled se spis jevilo, ze vetsina stankaru prodava sukne s leopardim vzorem a fialovooranzove africke tuniky, ale ze se tu a tam kolem me mihl nekdo, komu z igelitky koukal celer, vydala jsem se odvazne do hlubin trhu najit stanek se zeleninou. Po chvili tuheho boje o kazdy metr postupu jsem se dostala do oblasti, kde trhovci vyrvavali nizke ceny ananasu, vybrala si sympaticky se tvarici hlavkovy salat, ulovila jeste trochu dalsi nezbytne vyzivy a zamerila se na hromadu jablek, kdyz jsem se stala ucastnikem trzniho kapitalismu v praxi. Jablka stala 1,50€ za kilo. Tak jsem se natahla pro sacek a sahala po prvnim golden delicius, kdyz mi asi z deseticentimetrove vzdalenosti zarval do ucha osmilety nahanec vedlejsiho stanku: “jablka za euro, euro, EURO!”. Nez jsem se stihla jen otocit, byl u me i majitel aktualniho stanku. Zamracil se na kluka, zlostne na nej zasycel arabskou francouzstinou cosi, cemu jsem nerozumela, ale identifikovala bych to jako 'tahni', a pak se mile usmal: “slecna je u me bude mit taky za euro”. Vidite? Poptavka a nabidka, ekvilibrium, Adam Smith, ukazkovy priklad perfect competition, kapitalismus funguje!

Jinak krome nadseni z fungovani kapitalismu mi moc duvodu k radosti nezbyva, protoze se na me ze vsech stran riti nasledky proflakane prvni poloviny pobytu zde – ta nejakutnejsi je uz pristi tyden, kdy budu muset na konferenci ve Wroclawi vykladat urcite nadsemu polskemu studentstvu, proc je komunisticka strana v CR tak silna, stabilni a vlastne proc jeste vubec je. Nemam ani nejmensiho tucha, co jim mam rict, ale at se to vyvrbi jakkoliv, vyvrbi se to do pruseru. Od polska uz je kazdy tyden nasekana zkouska za zkouskou, pricemz nebudeme si namlouvat, ze kdyz jsem v nekterych predmetech byla za semestr na dvou prednaskach, ze mam nejake vysoke sance to udelat. No ale nad prusery se ma brecet teprve, kdyz nastanou, takze ja si ted pustim na plne kule Bananafishbones, hodim nohy na stul, otevru skripta z Ruske mezinarodni politiky a budu hledet do zdi. Hezky vecer vsem!

a nejde mi tam nahrat obrazek, takze bez obrazku

Jsem bez penez. Jakoze absolutne, ultimativne a definitivne. Jakykoli penezni prirustek na mem konte se okamzite zmeni v negativni cislo, penezenka ma nejakou aerodynamicky tvarovanou diru, kterou vypadavaji a ztraceji se bankovky, a dvoueurove mince se mi v kapse meni na medene jednocenty. Vypis z konta sice k tajuplnemu mizeni penez nabizi nejake trapne realisticke vysvetleni, ale tomu ja proste verit nebudu, to neni mozne.

Takze jsem po prozkoumani online bankingu, penezenky, vsech kapes, tasek, batohu, pytle na spinave pradlo a imaginarniho prasatka dosla k nazoru, ze kdybych mela 0€, byla bych oproti soucasnemu stavu neskutecne bohaty clovek. Konsekvence z toho vyvozene jsou jasne: musim bud setrit, nebo neco delat. Moznost dva bude muset nastat nekdy o prazdninach, ale – vymluvy, vymluvy, vymluvy, ja vim – behem skolniho roku proste nekde tri vecery v tydnu pinglovat nestiham, a s mou uchvatnou kvalifikaci vyhlidky na jinou karieru jaksi nemam. Krome toho situace je kriticka TED, jakoze TED TED TED, protoze v penezence se mi krci zmuchlana petieurovka a pred sebou mam tyden do velikonocnich prazdnin zbyvajiciho hladomoru. Dneska ve vlaku do bruselu – jo vlastne, to si musim svetu postezovat, krome toho, ze vlak z nemecka mel 60 minut zpozdeni, me dneska poprve v zivote posral holub, teda kdyby jeden, svine jedny opelichane se domluvily tri, ze si ulevi primo nade mnou. Netusite nekdo, jak sakra dostanu z kabelky holubi prujem? No ale zpatky k financnim zalezitostem, dneska ve vlaku jsem se hluboce zamyslela, prisla na to, ze na knizkach, casopisech a pivu rozhodne setrit nehodlam, takze jedine, co mi zbyva na osekani, je jidlo. Neva, stejne jsem jak becka. Takze muj financne-dietni nakup v carrefouru obnasel kilo mrkve, bochnik chleba, maslo a pytlik ovesnych vlocek. Plan je nasledujici: pristi ctyri dny budu snidat ovesne vlocky s vodou, svacit chleba s maslem a veceret Polivku s nicim. To velke P je tam umyslne, protoze je to muj uchvatny recept, teda on neni “muj”, protoze ho uz asi udelalo milion lidi, ale ja ho stvorila bez pomoci kucharky ci internetu, takze si myslim, ze na privlastnovaci zajmeno mam narok. Pripravte si varecky, vecere chudych:

Dejte na sporak hrnec. Oskrabejte mrkev (pri treti mrkvi jsem uz zvladla se neriznout), nakrajejte na kolecka, dejte do vody, zapnete sporak a muzete odejit na pul dne sekat drivi, cist platona nebo proste neco delat. No. Na druhou plotnu druhy hrnec, do hrnce voda, do vody sul. V nejake prihodne nadobe si rozmichejte mouku a vodu se soli, udelejte testo, pockejte, az se voda bude varit a pak nejakym zpusobem udelejte v zasade halusky. Vylovte. Mezitim zabijte vesele se varici mrkvi tim, ze do ni hodite chemicky zeleninovy bujon, coz ucini cely proces vareni mrkve zcela zbytecnym, plus teda slovo “bujon” mi evokuje socialistickou kucharku, ale to neva. Do talirku dejte halusky nehalusky, zalijte mrkvovym patokem, pripravte se na mirne bolesti bricha a dobrou chut! Variaci je spousta, ale mrkev se mi co do pomeru cena-vykon zda nejekonomictejsi. Naklady jsou male, nejaky vitamin a sem tam nejaka zivina se tam taky najde, no proste ideal. A ja vim, ze jsem pravdepodobne prave objevila ameriku, ale kazdy mame nejake mezery ve vzdelani, ze ano.

Jo a krome ameriky jsem objevila zpusob, jak si neco vydelat. Teda objevila: uvidela. Jen ma par hacku, totiz ze to neco neumim a ze by me brzo bud zavreli nebo bych skoncila pod koly nejnetrpelivejsiho ridice. V praze se to delavalo myslim na krizovatce, kdyz jedete z knizeci na nabrezi, jak se tam u vltavy odbocuje doleva – auta zastavi na semaforu na cervenou a v tu chvili doprostred krizovatky vbehnou sebevrazedni zongleri, co v minute cerveneho svetla zonglujou, delaji stojky, polykaji ohen a podobne. Pak s kloboukem obehnou rozjizdejici se kolonu a za den maji vydelano treba na tri suche housky. Ten hacek je, ze ani po peti letech vlastnictvi zonglovacich micku neumim zonglovat, stojku neudelam, ani kdyz mi ctyri lidi ty nohy zvednou a jakekoli pokusy s ohnem by skoncily samovznicenim. Krome toho mam mirny dojem, ze je to ilegalni, a sice bych se do bruselskeho vezeni musela stehovat jen sto metru od mista, kde bydlim ted, ale stejne, kdo se ma furt tahat s tema vecma. Takze z toho asi taky nebude nic. A proste a jednoduse si zitra koupim za posledni 2,50€ los mistni sportky, vyhraju par set tisic a bude pohoda. Tak.

a nalevo bagr a napravo bagr

Byla jsem s fakultou informatiky, matematiky a fyziky jedne nejmenovane nemecke univerzity na exkurzi v hnedouhelnem dole. Jak jsem se tam dostala, nechame ted stranou, no kazdopadne mezi fyziky&com jsem zcela prirozene a nenapadne zapadla a urcite nikoho nenapadlo, ze jsem ilegalni naplavenina. Musim rict, ze to za poslednich par let byla jedina prilezitost, kdy jsem opravdu uprimne litovala, ze s sebou nemam fotak – 200 metru dlouhe stroje jako vystrizene z post-apokalyptickych romanu byly vazne huuuuustyyyy. Kazdopadne krome achani nad nadherou industrialni strojariny jsem si s nasim pruvodcem povidala o detailech presidlovani vesnic – vite co, mam hnedouhelny dul, vytezim ho, co mi zbyde nez se posunout, tak na vytezenou plochu nasypu neco hliny, udelam tam pole, na druhe strane zplundruju par vesnicek a tak porad dokola. Ptala jsem se, jak “technicky” probiha presidlovani: lidem oceni baraky, vyplati o trosku vic, obcane si v prilehle krajine vyberou nejaky pekny dolik, kde by chteli mit vesnici verzi 2.0, RWE koupi pozemky a pomuze jim tam ty baracky postavit. Pry to vetsinou probiha relativne bez problemu, protoze “oni jsou ukolebani tim, ze muzou spolurozhodovat, jak ta vesnice bude vypadat”. A pak dodal odzbrojujici “par starsich lidi to vetsinou nezvladne, ale tak co delat”. Jak uprimne. A projizdeli jsme i jednou z tech nove postavenych vesnic a musim rict, ze byla strasliva, takove desne mesto duchu (a jako obyvatele by me dost stvalo, kdyby mi tam trikrat denne jezdili turisti na cumendu). Znate takove ty konce v Josefove, kde driv byvalo zidovske mesto a po asanaci postavili napodobeninu parizskych bulvaru? Porad je z te casti (i kdyz je krasna a mam ji strasne rada) poznat, ze vznikla umele, tak si predstavte tohle na desatou. Ted to ale vypada, ze jsem strasne proti tomu – vubec, cely ten dul byl tak genialni! A fakt strasne krasny! No jo, svet je zly, kdyby muj barak chtel nekdo srovnat se zemi proto, aby na druhe strane nemecka mel nekdo dostatek elektriny pro toustovac, tak z toho taky nebudu uplne nadsena. Ale celkovy dojem proste: super.

Jinak teda chodim na exkurze do dolu a vylety buhvikam, coz se trochu negativne projevuje na mych skolnich vysledcich. Pokud jste dneska jeste neprozili svoji chvilku uprimne radosti nad nestestim druheho, tak nabizim porci mozne skodolibosti: zmeskala jsem uz pet hodin francouzstiny. Jen mi teda nikdo na zacatku semestru nerekl, ze kdyz zmeskam vic nez tri, tak se tohle cislo odecte od me vysledne znamky. Ve frankofonnich zemich se znamkuje od 0 do 20, takze ja I kdybych ted poobedvala francouzsky vykladovy slovnik a ucebnici gramatiky a napsala 20, tak dostanu jen 15. K tomu, abych prolezla, potrebuju 12, coz znamena napsat 17, coz s moji schopnosti vysklonovat sloveso 'byt' v pritomnem case a konec je prakticky nemozne. A pokud proletim, tak nevim, co bude, ale bude to kazdopadne pruser. No jo, moje blbost.

Krome toho zacalo jaro! Je to poznat podle toho, ze nesnezi, ale prsi. I kdyz ted jsem k bruselskym povetrnostnim podminkam trochu nespravedliva, v poslednich dnech bylo vazne krasne. Mesto vypada jeste hezcejc nez v zime, pred Delirium postavili venkovni stolecky a studenti zacali proti vsemu protestovat – jak je teplo, tak uz je nic nenuti byt zalezli v prostorove roztristenych budovach skoly a muzou na centralnim dvore poradat protesty proti diskriminaci zen na univerzite, bolonske reforme, stavbe nove prednaskove budovy, komercionalizaci kampusu (mame tam jednoho soukromeho imperialistickeho kapitalistu, co si dovoluje prodavat nam kafe, proboha!) a vubec proti cemukoli, proti cemu dava vice ci mene smysl protestovat. Ale je to takove sympaticke, oproti Manchesteru, kde nejvetsi demonstrace a akce typu obsazeni prednaskovych salu porada Liga pro Palestinu nebo jak se jmenuje ten spolek pomatencu, jejichz hlavni slozka jsou holcicky, co si lakujou nehty v barvach palestinske trikolory, se tihle lidi aspon tvari, ze tusi, proc poradaji dvouminutove (na delsi dobu se prechod dvora protahnout neda) protestni pochody. A pak jdu na prednasku, kde profesor dve hodiny popira existenci globalniho oteplovatni. Ja to tu mam fakt rada.

Jo a uz za tyden budu zase v praze, za tyden na tyden. Teda prazdniny mame tydny dva, ale ja si idealisticky predstavuju, ze ten druhy tyden se budu tady v bruselu pilne venovat univerzitnim povinnostem, docela bych potrebovala dohnat ucivo za posledni dva mesice. No ale kdyz budu v praze, tak se za mnou stavi par bruselskych erasmaku na Eurotripu stredni a vychodni evropou, takze kdybyste chteli nekdo zajit na pivo, fotbalek a proste jim takhle ukazat “pravou ceskou kulturu”, tak se ozvete, budu strasne rada. A jsou vsichni vazne moc mili. Krome toho je asi budu potrebovat i nekde ubytovat, takze vlastne kdybyste nekdo chteli na jednu noc poskytnout nekomu karimatku a misto na zemi v chodbe, tak by mi to docela pomohlo, protoze nas byt ma taky sve prostorove limity. Nabizim pestry mix narodnosti, pohlavi, nabozenskeho vyznani, muzete si vybrat – jsou vsichni mili, slusne vychovani a nekousou. A reciprocita zarucena, meli byste pripravenou strechu nad hlavou od spanelska po turecko, to se hodi, ne? Tak kdyby mel nekdo velkorysou naladu, tak se mi prosim prosim napiste.

A uz je zase ctvrt na dve a ja za ani ne pet hodin vstavam. Takze dobrou.

Zkouska - jedem

Halo halo slysite me? Tohle jen takovy pokus, technicke problemy s minulymi clanky mi vzaly vitr z plachet a pripravily o chut psat, znate to, Maslowova pyramida, nemuzu resit hluboke filosoficke otazky sveho jsoucna, pokud nemam dostatek vzduchu, vody, potravy a vhodne informacne-technologicke zazemi. Takze kdybyste byli te lasky a jen mi nekam napsali ci nejak naznacili, jestli se tohleto zobrazi normalne nebo jestli to bude posunute, zprehazene, nedomrle nebo to nebude vubec.

Krome toho bych se chtela sverit, ze minutu od minuty prestavam byt barbar: s babiccinym svolenim jsem v breclavi z prosklene vitriny uzmula vsechny tri svazky Anny Kareniny, s naboznou uctou provedla transport morava-cechy-belgie a dneska v 11:10 v parku nedaleko stanice bruselskeho metra Art-Loi otevrela prvni knihu. Taky, kdyz se na nejake knizky strasne tesite, to berete list za listem vcetne tiraze? Na me cekala po par prazdnych strankach a jednom zopakovanem nazvu podobizna, kde Lev vypada jak po noci na koksu, nasledovana veci, co mam rada na predlistopadovych vydanich cehokoli: rezimu poplatna predmluva, tedy roztomilosti typu “druha polovina devatenacteho stoleti … doba, kdy se stary feudalni rad, stare nevolnicke rusko, zacalo hroutit pod naporem svetoveho kapitalismu, a usadil se rad burzoazni, kapitalisticky, ktery vykoristovani a bidu lidu v mnoha smerech jen znasobuje a stupnuje”. I kdyz tohle je takove relativne nevinne, “na jedne strane je Tolstoj genialni umelec, podavajici nejen neporovnatelne obrazy ruskeho zivota, ale i prvotridni dila svetove literatury – na druhe strane je to statkar, propadajici nabozenskemu blouzneni o Kristu” je uz horsi. Aspon ze to napsal s velkym K. Obcas by me vazne zajimalo, jestli lidi, co tehdy psali recenze a posudky a predmluvy to opravdu mysleli vazne – prijde mi, ze tezko, a v me idealisticke mysli vidim uboheho zestarleho profesora literatury, co s pohledem uprenym na vnoucky, jejichz rodice kutaji v Jachymove uran, pise slzami zkropeny vyklad Tolsteho z pohledu svetoveho proletariatu. Ale sakra, ja bych byla dost spatny revolucionar, vzdyt ja vubec nemam povahu na to, hazet kamenem a veset lidi na kandelabry. No ale zpatky k Anne Karenine: obklopena jarnim parkem jsem se zacetla do prvnich par stranek a... asi je divne mit takovou radost z par listu papiru, ale tak jsem divna, no, to vim uz davno. Ted uz z toho zacina prilis kapat sentiment, takze konec.

AK jsem zaklapla s tim, ze mam krasnych a vic nez dostacujicich deset minut na to, dojit padesat metru k budove, kde jsme meli vyjimecne seminar s nejakym hostujicim evropskym funkcionarem. O pet minut, par velice zmatenych dohadu s recepcnima a jeden zoufaly telefonat pozdeji jsem zjistila, ze muj mily kamarad udelal chybu v smsce, ve ktere mi posilal adresu (a pak ze nemci jsou presni) a ze misto v cisle deset mam byt v cisle stodeset. Dik moc. Vzdalenost padesati jak krava velkych baraku jsem prekonala rychlejs nez by to dal Usain Bolt a poradci European People's Party jsem se tak mohla predstavit uricena, zpocena a bez dechu, za to ale vcas. Odmenou mi byla celkem nudna trihodinova prednaska o vztahu evropy, regionu a lidi, na jejimz konci nas poradce probudil zaludnym dotazem “co byste se zeptali sveho starosty” (coz evidentne melo nejaky kontext, ten nam ale unikl). Moje prudce inteligentni odpoved “jak bylo na Mount Everestu?” se z nejakeho duvodu nepozdavala me profesorce, takze si muzu odskrtnout dalsi predmet, ktery neudelam. No co, prusery se budou resit az nastanou.

Takze kdybyste byli tak hodni a jen mi napsali, jak ten blog vypada, ja to nevim, protoze mi to blogger uklada v idealizovane podobe. Pokud je to vadne, tak se ze mne stane ultra-spisovatelka-stranek, pripadne prejdu jinam. Tak, a ted do me nejspis uhodi blesk googlovske zloby. No ale uvidime.

Vazeni navstevnici, vitejte...

Tak teda muzejni noc. Na zacatek trochu smrdici samochvaly: ja se za tech 48 hodin expertem na belgickou historii opravdu stala. Nebo aspon dostatecnym “expertem” na to, presvedcit navstevniky o tom, ze toho o mistnich dejinach vim fakt hodne. A slo to docela bezbolestne, nebyt mych nabehlych uzlin, teploty, zimnice a bolesti v krku – proboha, vzdyt je mi jen dvaadvacet, to mi prece jeste muze pripadat jako inteligentni napad chodit pri teplotach kolem nuly v bundicce, co konci deset cisel nad mistem, kde zacinaji kalhoty. No ale zpatky k noci muzei.

Muzejni noc v bruselu je celkem obdobna muzejni noci v praze, jen teda s rozdilem, ze zatimco organizatori MN v praze maji socialni citeni a oteviraji masam muzea zadarmo, tady je to za 12€. Pak jsou tady v kazdem muzeu pruvodci, coz mi prijde jako dobry napad, vsechno mladi dobrovolnici, vsichni nadseni a entuziasticti a vsehoznali a uzasni a skveli, ze ano. Taky mezi muzei jezdi autobus, taky jsou narvana, taky toho za tu noc clovek moc nestihne, no proste jak v Praze.

Ja provadela v Kralovskem muzeu armady a vojenske historie. Vybrala jsem si to sama, jednak protoze mam rada armadu a vojenskou historii (a tanky), jednak protoze jsem tam uz byla a hlavne ze se mi to muzeum moc libi. Vzpomente si, kdyz jste byli v nejake treba treti tride a slo se nekam do muzea – hromada nudnych zaprasenych veci, ktere vam nic nerikaji, uspavajici vyklad ucitelky a nejzabavnejsi bod na programu stanek se zmrzlinou pred vchodem. No tak presne takove to “moje” muzeum je. Jeden sal vypada presne jak v roce 1923 (jakoze fakt), pak je tam spousta brneni, tisice uplne stejnych pusek, hromady vojenskych metalu, desitky panaku v uniformach a moje milovane tanky. Plus vystava “zvirata behem prvni svetove valky” Proste nocni mura druheho stupne zakladni skoly.

Nejspis z duvodu vyse uvedenych bylo nase muzeum asi to nejmene navstevovane ze vsech dvaceti, co se MN ucastnily. Coz beru jako osobni urazku, protoze ackoliv se to tak na prvni pohled nemusi jevit, to muzeum je sakra huste. No ale jak to probihalo: meli jsme rozpis, podle ktereho jsme meli chodit, nas pruvodcu tam bylo asi sedm. V 7:30, kdyz jsem mela jit ja prvni anglickou prohlidku, nikde ani noha. Holka, ktera mela jit v sedm, nezucastnene sedela na schodech a houpala nohama. O par minut pozdejs se zacali trousit navstevnici, hlavne proto, aby se zeptali, kde je vchod do muzea prirodovedy - “na druhe strane namesti”. V osm jsme stali spalir a kazdeho dovnitr vkrocivsiho jsme se ptali, jestli nahodou nechce prohlidku. V 8:05 jsem zaznamenala prvni ulovek – dva svedi, otec se synem! Pak se k nam pridal jeste postarsi belgicky par. A bylo to super – jednak jsem svedum doopravdy povykladala neco o belgicke historii, pak jsem taky rikala veci, ktere nevedeli ani belgicani a krome toho byl belgicky pan docela zazrany do moderni belgicke historie, takze jsem se dozvedela par zajimavosti, ktere na wiki nenajdete. Mela jsem z toho radost. To se opakovalo jeste jednou, kdyz jsem provadela par Bulharu, kterym jsem taky udelala takovy vycuc toho nejdulezitejsiho, a pak jsem ukazovala muzeum kamaradkam, co me prisly navstivit. V mezidobi jsme my pruvodci cekali u dveri a pred kazdnym navstevnikem se pomalu plazili po kolenou, pojdte prosim na prohlidku – ono je strasne frustrujici stat tam jen tak na prazdno. No ale celkem jsou sla ctyrikrat, coz bylo o dvakrat az trikrat vickrat, nez ostatni, takze opravdu uspech.

Ted me ale hryze, co s tema nove nabytyma znalostma – belgicke dejiny jsou takove mile, a vzhledem k tomu, ze na tu muzejni noc jsem se pripravila tak, ze jsem si sepsala, co chci vykladat a teprve potom nasla vhodne predmety, na ktere ten vyklad nasroubovat, je to moje povidani takove “muzeum – independent”. Takze pokud byste se chteli nekdo kouknout do bruselu, tak nabizim loze, stravu, city guide a doporuceni nejlepsich belgickych piv, pod podminkou, ze se mnou zajdete do meho muzea a poslechnete si 40 minut o dejinach tehle vtipne zeme. A krome toho budu otravna a letmy prurez belgickou historii sesmolim i sem, tak se teste na hodinu dejepisu. Ale holt to tady bude bez podpurnych predmetu typu sedlo jednoho z napoleonovych generalu, na kterem jsou jeste stopy krve majitele zraneneho u Waterloo.

Predehra: tohle je Leopold I., prvni belgicky kral. Miluju, jak jsou evropske kralovske rodiny a vubec historie aristokracie zamotana: tenhle clovek byl za mlada strasny proutnik, mimojine spal s Napoleonovou Josefinou, kdyby mu neumrela prvni zena, byl by anglickym kralem, ze ale umrela, byl jen stryckem kralovny Viktorie a oficialne stryckem, neoficialne otcem Viktoriiana manzela Alberta I., krome toho mohl byt recky kral, ale trun tam nekde dole v haji se mu nezamlouval, tak to odmitl, a nakonec se uvolil stat se kralem belgickym. No neni to roztomile?

plejtvak obrovsky

Mam depresi. Ne, blbost, nemam depresi (a strasne mi lezou na nervy lidi, co pri kazdem hormonalnim zhoupnuti fnukaji, ze “maj depku”), jen jsem mirne zmatena a nevim, kde mam hlavu. Teda vim, kde mam hlavu, ale mam v ni bordel. Krome toho jsem tlusta jak velryba po porodu patercat a pri pohledu do zrcadla mam chut nakopat si zadek za kazdou z tech ctyriceti tisic vafli, co jsem tady za ten mesic snedla. Taky mam rozepsane tri clanky nevalne kvality (o uzasne navsteve v Europarlamentu, ve druhem chci svetu vyjevit pravdu o belgickem pivu a treti je neco nepodstatneho o skole) a ne a ne najit klidnych par minut na to, je dokoncit. A ted jsem si ohrala zmrazenou zeleninu “jarni smes” a krome hrasku a mrkve je v ni neco neidentifikovatelneho, co vypada jako prerostla fazole/smrskla brambora a tvari se, ze neni uplne nadsene z predstavy, ze to planuju poveceret. Tak kdyby se po mne zem slehla, hledejte v bruselu Neco Divneho.

Dalsi vec, ktera me momentalne kapanek trapi: ja jsem vzdycky akcni, a pak je z toho pruser. Tohle jsem vykladala uz tak pulce evropy, tak pokud nepatrite do te druhe pulky, tak muzete rovnou preskocit odstavec: Tentokrat se moje nerozvaznost projevila tak, ze kdyz jsem pred dvema tydny uvidela virtualni letak “hledame dobrovolniky pro bruselskou muzejni noc”, tak jsem nevahala ani minutu a prihlasila se, ze budu v anglictine provadet v nejakem muzeu. Vybrala jsem si Kralovske muzeum armady (aneb nesnasim pacifisty), napsala mail, ve kterem jsem ze sebe udelala nejlepsi pruvodkyni dvacateho stoleti a hele ho, prijata! Je to skvele – mam uplne volnou ruku v tom, co budu delat, co budu rikat, je to uplne na mne. Mam si vybrat 12 ruznych, opravdu libovolnych exponatu a o nich 30-40 minut mluvit. A muzu zvolit opravdu cokoli, v “nasem” muzeu je vsechno od brneni az po moderni tanky (koupite mi nekdo tank? Takovy malicky, rozkosny, sice francouzsky Renault, takze to po par metrech nejspis chcipne, ale proste vozitko akorat do mesta, urcite bych nemela problemy s parkovanim), takze vyber mam opravdu velky. Ja – jakozto zkusena pruvodkyne, ha – jsem si vymyslela, ze vyberu 12 veci z ruznych epoch a pomoci nich udelam takovy prurez belgickou historii, prece jenom kdyz je to prohlidka v anglictine, tak tam budou bud turisti, nebo nekdo z tech 20% obyvatel bruselu, co tu zijou a nemluvi ani francouzsky, ani vlamsky. Fakt se mi ten napad libi, jen je tu maly hacek: o belgicke historii nevim vubec nic. Ale jako zhola nic. A druhy hacek je spis velky hak: muzejni noc je pozitri. Coz v prekladu znamena, ze od ted mam 48 hodin na to, vybrat v muzeu exponaty, o kterych chci mluvit, stat se expertkou na novodobou belgickou historii, prelozit si vsechny “vestfalske miry” a “locarnske dohody” do anglictiny, sepsat si, co budu rikat, naucit se to, projit si hysterickym zachvatem, trikrat odolat myslence, ze se hodim marod a ve vyslednem efektu ze sebe udelat totalniho trotla pred nebohyma navstevnikama Museum Night Fever. Jou jou jou, proste rikam, to bude zas pruser.



Kdyz mluvime o pruserech, skola je jeden velky pruser – z ruznych duvodu mivam obcas problemy tam dojit, takze treba dneska jsem mesic po zacatku semestru byla poprve na prednasce z Politique on Belgique. Muj povodni plan byl tam prijit, odsedet si to a pak se placic doplazit po zemi za profesorem, jestli by mi jako nerekl, co mam delat, kdyz jsem prisla o pulku predmetu. A hle, on to rektor! Za tim se plazit nebudu, protoze by me oficialne vyhostil a vypovedel Manchesteru smlouvu o vymene studentu, plus jeste v pristich tydnech mi to na tu prednasku taky nevyjde (proc musi mit wizzair nejlevnejsi letenky ausgerechnet ve stredu, to urcite udelali schvalne, abych tady propadla), takze proste udelame vedecky pokus, jestli na slozeni zkousky staci znalosti z wikipedie.

Spolubydlici se na me divne divaji.

Pak jsem se taky rozhodla, ze pokud bych se mela v belgii zdrzovat nekdy delsi dobu, tak ve vlamske casti – tedy te, kde se mluvi holandsky. Cokoli, co je podobneho nemcine, je dobre, a je to rozhodne lepsi nez francouzstina. I kdyz uz si dokazu rict o male hranolky (uz jsem se zminovala, ze halina pawlovska proti mne vypada jak anorekticka?), coz je znatelny pokrok. Taky dny v tydnu uz docela zvladam, coz je opravdu znameni vyjimecneho lingvistickeho genia. Pekne ja.

A pridam taky naprosto racionalni vysvetleni toho, proc je po dvou relativne teplych dnech zase zima jak v gulagu. Nebo teda nevim, jak jsou na tom ceske luhy a haje, ale tady uz tri dny sviti slunicko (“slunce v bruselu” je sice oxymoron jak prase, ale vazne svitilo), jen dneska byla rano uz zase nula. Je to proto, ze zapadni a stredni evropa nerespektuje bulharske zvyky. Tohle se mi vazne libi: prvniho brezna si vsichni bulhari uvazou na ruku cervenobily naramek (cervena pro dlouhy zivot, bila pro stesti, nebo mozna opacne), ktery symbolizuje ocekavani jara. Sundaji ho az ve chvili, kdy uvidi capa a vlastovku (nemusi zaroven) anebo kdyz uvidi prvni rozkvetly strom, na ten naramek potom uvazou. Pekne, ne? No a v bulharsku je za pocasi zodpovedna nejaka stara baba, a kdyz nekdo ten naramek nenosi, tak se nastve a na cely brezen sesle zimu. Ja si naramek nechala nasadit dneska odpoledne, tak doufam, ze to madam vezme na vedomi a co nejdriv tady vykouzli teploty kolem dvacitky (NAD nulou).



A nakonec: mam repraky, hec. Sousedi, pripravte se na hudebni teror. A pani domaci ostatne taky, ty jeji muzikalove melodie po ranu mi vyvolavaji zaludecni nevolnost. War is declared!

nejak me rozbolelo bricho

Jeden z tech krasnych veceru, kdy clovek sedi s nohama nahore pred pocitacem, posloucha spatnou hudbu, listuje si blbyma zenskyma platkama, zere chemicke cukrovi (kysele cervene haribo hnusy, mnam) a spokojene se rozhlizi po metrove vrstve bordelu v pokoji. Pohoda. Teda fajn, v tuhle chvili jsem tech cervenych hnusu snedla prece jen prilis, takze nohy dolu a jdem neco delat, treba domaci ukol na francouzstinu, coz zni roztomile stredoskolsky, ale Madame Murielle, nase profesorka s pomatenym belgickym prizvukem, ma ve zvyku zadavat nam ulohy stylem “a na rozehrati si udelejte cviceni 15 – 25”, takze to bude na dlouho a tezke. Musim na to prvni nasbirat sily.

Ja bych docela rada napsala, co se delo minulych... kolik, deset dni?, ale netusim, kde zacit, skoncit, navazat. Takze se jako obvykle vykaslu na koherentni literarni formu a uchylim se k mym oblibenym odrazkam. Nuze, co jsem delala:

• Prala. Uznavam, ze to asi neni to nejakcnejsi na zacatek, ale pro me obleceni to rozhodne akcni bylo. Muj zoufaly pokus vyprat si behem jednoho odpoledne, totiz “nahazim tricka do lavoru – posypu pracim praskem ukradenym spolubydlici – zaliju varici vodou z rychlovarne konvice – popalim si prsty – necham odstat – zamicham – proleju studenou vodou – necham ususit na topeni – hotovo” byl v zasade uspesny, kdyz nepocitam, ze se par cernych tilek odmitlo zbavit vrstvy bledemodreho praciho prasku a jeden svetr se z nejakeho duvodu rozhodl nabyt velikosti obleceni pro panenky. O par dni pozdeji jsem ovsem prala jiz sofistikovane, znate to ze vsech tech americkych filmu, kde maji takove ty “praci obchody”, clovek sebere pytel pradla, jde nekam, kde je spousta pracek na jednom miste, vypere si, pozna neznameho cizince, nekdo mu ukradne dziny a proda je do second handu, vysusi si, odchazi a citi se sakra huste. Bile kosile se neobarvily na ruzovo a cela mise skoncila happy endem.

• Byla na karnevalu. Na karnevalech, abych byla presna. Narozdil od ateisticke CR, kde lidi pomalu netusi, co se to slavi na vanoce, jsou belgicani a nemci tradic uvedomeli a zodpovedne komercializujou vetsinu krestanskych svatku, tedy i masopust. Oproti logice veci jsem nebyla na zadnem belgickem karnevalu (jsou tu dva velke, jeden v Binche, druhy v Bruselu), protoze jsem kyvla na nabidku divokeho vyletu do Nemecka, takze jsem videla Aachen, Düsseldorf a hlavne megaultrahyperslavny karneval v Köln. Cele to byla sranda – spali jsme u lidi, ktere nikdo z nas predtim neznal; hned prvni den se mi v zasade rozpadly boty, takze jsem stravila prijemne tri dny s promocenyma nohama v mrazu; prozila jsem si moment “zrovna jsem na maskarnim bale Elektrotechnicke fakulty univerzity v Aachen – co tu kurva delam???”; koupila si dva pary kridel (cerne a rude); vypila neco mezi barelem (117, 35 litru, prece me v te skole neco naucili) a hektolitrem cideru; poznala cloveka, proti kteremu je Sheldon uplne normalni kluk; videla jednu z nejkrasnejsich katedral vubec (a nemyslim Kölner Dom); rozlila sklenicku vody do tiskarny devcete, ktere nam poskytlo ubytovani; ucinila milostne vyznani Deutsche Bahn a koupila si hrnicek se srdickama. No ale Karneval v Köln: hukot! Prvni jsem si myslela, ze karneval rovna se obycejni lidi divajici se na karnevalovy pruvod, no omyl. Byli jsme na ulici jedini, co nebyli prevleceni, pricemz fantazie ucastniku se vydavala po opravdu ruznorodych stezkach – mezi kostymy se nasly tradicni vcelky, kocky, hrosi a zirafy, lascivni parky v rohliku a zahradni konve, zapnute pracky a motorove pily, barvy, zelenina (jedna pani sla za baklazan), ale taky pojmy vice ci mene abstraktni, jako laska, hrich, ci nemecka socialni reforma. Muj favorit je ale stejne pan, co se prevlekl za fotbalovy travnik. Karnevalovy pruvod byl vtipny, dlouhy a misty i bolestivy, protoze tradice veli, ze z alegorickych vozu vyhazujou alegoricke postavy mezi divaky sladkosti – to zni fajn, ale reknete nekomu, aby vam z dvou tri metru hazel na hlavu sladke, BonPari se snese, ale ctvrtkilova bonboniera uz citit je. Kazdopadne kdyby mi je kluci nesebrali, tak mam doma cukrovinek na pristi petiletku, takze vlastne fajn, ze mi je sebrali.

• Nechodila do skoly. Coz je docela pruser, odpustte mi silna slova, ale ja za tri tydny tady zmeskala snad vic prednasek nez za posledni semestr v Manchesteru. Uz jsem se zminovala, ze Brusel je sakra super misto? Sice v Manchesteru mluvi srozumitelnou reci... – jo! S timhle jsem se chtela sverit, ted jsem si na to vzpomnela, jsem ZOUFALA a FRUSTROVANA, sla jsem si koupit hranolky do nejakeho fast foodu (kazdy mame krizove chvilky, ze ano), sebrala svou nejlepsi francouzstinu a univerzitnim prizvukem pravila “jedny male hranolky prosim”. Brigadnik za kasou na me vrhl zoufaly pohled, chvili bylo ticho a pak se zeptal “do you speak english?” Ja jsem na tom tak spatne, ze si ani o pitome karcinogenni kousky brambor rict nedokazu?! Pote, co jsem prekonala chut se mu tam rozplakat, jsem se rozhodla, ze to nema cenu a ze ta rec je proste nenaucitelna, jesteze tu vsichni ovladaji lingua franca dnesni doby, at zije anglictina.

• Sla na sbor. Rozpeti sboristu 22 – 80 let, hadejte, kdo tam byl nejmladsi? Vzhledem k mirne vekove nevyrovnanosti a kontroverznimu repertoaru (pardon, ale ta skladba pana sbormistra mi prisla opravdu spatna) jsem nucena konstatovat, ze uz tam asi vickrat nedojdu. Coz me dost mrzi, protoze mi muj mezosopranek pomalu, ale jiste zakrnuje a za chvili budu mit problemy se spravnou intonaci Kdyz jsem husy pasala.

• Zrala. Mam mirne podezreni, ze strava sestavajici se z bilych baget, tucneho syra, piva, hranolek a wafli by se do kucharky spravne vyzivy nedostala. Ale sakra odolejte, kdyz jsou ulice lemovane stankama s tradicnima belgickyma “gaufres”, waflema, do kterych urcite pridavaji nejakou konspiracni chemikalii, co zpusobuje zavislost. Na druhe strane od stanku plnych wafli jsou potom stanky, kde prodavaji tradicni belgicke “frites”, coz jsou sice obycejne hranolky, ale strasne dobre a mala porce ma asi tak trictvrte kila. O tradicnim belgickem pivu (ach tresnovy Kriek), tradicni belgicke cokolade (zatim relativne odolavam) a mezinarodnich Haribo medvidcich ani nemluve.

• Utracela penize. Stoh knizek z Nemecka, od pojednani o Stauffenbergovi az po prvotinu nejake mlade nemecke Carrie Bradshaw. Uz i peknou kavarnu, kde budu travit odpoledne s coffee&books, jsem si nasla. Krasa.

• A proste tak nejak se mela. Uz je zase pul dvanacte, coz znamena, ze zitra rano prijdu pozde na francouzstinu, do haje ja nemam ten ukol. Takze dobrou noc, odchazim plnit sve akademicke povinnosti. Seznam “co jsem delala” je samozrejme jeste mnohem delsi, ale zbytek smyslu pro povinnost mi momentalne jeci v hlave nejake sprostarny, takze musim, tak au revoir.

(a jeden neurcity obrazek nakonec, at to tu neni tak tristni, tramvajova/metro trat vedle nasi ulice)

Turisticke zapisky

Mela jsem tu pet dni na navsteve skorosestru, coz v praxi znamenalo ignorovani vyuky, ilegalni vynaseni odpadku do kosu na tramvajove zastavce, akcni hledani ovesnych vlocek v carrefouru, omezeni potravy na v zasade cisty cukr, zastrasovani nevinnych vlakovych cestujicich sackem hranolek a podobne normalnim lidem nepochopitelne veci. Krome nepochopitelnych veci jsme delaly i veci relativne pochopitelne, totiz prochodily krizemkrazem Brusel a podivaly se na zasadni belgicka mista Waterloo a Bruggy. Jako spravne turistky s fotakem v ruce, takze aby to tady nebylo jen takove sedoruzovobile, prichazim se specialni edici fotoblogu, totiz 'Brusel a okoli v obrazech'. S rychlosti meho pripojeni predpokladam, ze nahrat tech devet fotek mi zabere celou noc, takze vic jich nebude.


Kapitola Brusel

O me oblibene hospode Delirium Tremens jsem uz psala, I o tom, ze maji maskota ruzoveho slona, takze ruzovy slon zde.


Bruselska obdoba “sejdeme se pod vocasem”. Na koni je Albert – ktery, to bych sice mela vedet, ale nejak se v tech belgickych panovnicich ztracim. Alberti byli jen dva: Albert a (prekvapeni) Albert II. No ale kdyz clovek cte jakykoli text, kde se vyskytuje nejaky panovnik, tak je tam Albert, takze to vypada, ze oba sedeli aktivne na trunu tak 150 let, aby stihli byt u kazdeho duleziteho mezniku belgicke historie. Vcera na dejepise jsem jeste pochytila jmeno Leopold, a ted mi zbezny pohled do ucebnice prozradil, ze Leopoldu bylo vic nez Albertu, nebo minimalne Leopold III. existoval, ale proste Albert. Az si v tom udelam poradek, uvedu tyto sve dezinformace na pravou miru.

A pohled na evropsky parlament. Ta divna kupole tam vzadu. Aktivne jsme sedely na nadvori vedle polskeho vanocniho smrcku, cekaly, az vyjde nejaky nam znamy europoslanec a ono nic, nacez jsme si prohlidly kalendar a zjistily, ze byt europoslanec je opravdu... casove flexibilni povolani, protoze jednani parlamentu jsou asi tak dvakrat do mesice. Tyden jsou v CR, tyden ve strasburku a ve zbytku se obcas sejdou na jednani nejakych skupin, nekdy neco odhlasujou a zbytek casu delaji... nejake uzitecne veci. Takze pravdepodobnost nahodneho setkani se Zahradilem, hovadem Mastalkou (byvaly spoluzak mych rodicu, jehoz oficialni titul u nas doma zni “hovado Mastalka”, protoze je tam za komunisty) anebo Andreou, co byla na bilboardech v nocni kosili a mesic po zapoceti sve funkce porodila a odesla na materskou, je minimalni.



Kde to Napoleon nevychytal

Kdyz chcete do Waterloo, nejezdete do Waterloo. Jedte do vesnicky, jejiz jmeno nejde vyslovit a stejne si ho nepamatuju, protoze je to k Waterloo (bojisti) o par (znacnych par) kilometru bliz. Zajdete si v [doplnte jmeno vesnice, ktere si nepamatuju] na hranolky k arabum, protoze je to to jedine, co bude mit v sobotu otevreno, stoupejte dal do kopce, zabocte doleva a jste tam. Belgicka mentalita bude asi podobna te ceske, my jsme si prohnali magistralu pred narodnim muzeem a statni operou, belgicani postavili dalnici prostredkem napoleonova posledniho bojiste. No kazdopadne krome dalnice je tam umele navrseny kopecek se lvem, Butte de Lion (ktery je nad mistem, kde byl zranen Vilem II.), na ktery vedou schody, co by oddelaly i desetibojare.



Kdyz se ale clovek vydrape nahoru, dostane se mu krasneho vyhledu na pole a dalnici (ktera zacina asi dva metry za pravym koncem fotky).



A takhle to vypada z dalky.



V Bruggach

Jsem jen ja ignorant, nebo Bruggy opravdu pred filmem, kde Collin Farrel resi trpasliky, nikdo neznal? No kazdopadne zacatek unora a teploty pod nulou se jevi jako idealni cas pro navstevu tohodle mista, protoze uz na zacatku unora a v teplotach pod nulou byly ulice narvane turisty, takze nechci videt, jak to musi vypadat v cervenci a plus dvaceti stupnich. Bruggy jsou pekne, to ne, ze ne, jsou tam kanaly, krivolake ulicky, stare domy, kocary... a v nekterych starych domech je H&M ci Tesco, na kanalech nejsou labute a muzeum piva, do ktereho jsem chtela zajit, od doby vydani pruvodce vyhorelo. No ale stejne, je to tam krasne, zamlzene, moc hezke. A je tam TA vez (kdo me na te fotce najde, muze si pripsat pet bodu za pozornost).



Krome toho je tam nejabsurdnejsi muzeum, co jsem kdy videla. Koukly jsme se na zaprazi a zda se, ze tam vystavujou prehistoricke skrabky na brambory.



A kousek romantiky na zaver: kdyz vylezete z vlaku a vydate se smer stredoveke mestecko (mimochodem “mestecko” ma 119 tisic obyvatel), prvni potkate ctyrproudou cestu. Kilometr belgicke dalnice asi nestoji 42 miliard, tak je muzou stavet vsude.



Tak to by asi bylo. Jinak co noveho, zjistala jsem, ze muj dojem, ze rozumim profesorum na prednaskach, byl opravdu jen dojem, v pokoji mam teplotu, ze se mi na varicim caji dela ledova krusta, v mrazaku mam porad jeste rizota pro stredne velky skautsky tabor a dochazi mi pletova voda. Jeste bych premyslela dal, ale ze vcerejsiho “fat burning” cviceni me boli i malicky na nohou, takze sebou flaknu na postel a nebudu chvili delat nic. Howgh.

snad me nevyhosti

Deset dopoledne a ja uz stihla zaspat, zmeskat prednasku, zhresit proti svemu ziju-a-jim-zdrave planu, byt neprijemna na tri lidi a vynadat nevinnemu odpadkovemu kosi. Zaspala jsem jednak proto, ze jsem zase sla spat pozde, jednak proto, ze muj uchvatny novy budik proste nezvonil. Ale jakoze tentokrat to neni vymluva: rekla jsem si, ze budu oldschool a koupila jsem si takovy ten echt Budik, mechanicky, musi se natahovat, a zvoni, ze je ho slyset na kilometr daleko. Teda taky tak hlasite tika, takze se vedle nej neda usnout, ale dva polstare pres hlavu to spravi. Co ale nespravi je fakt, ze soudruzi hodinari udelali nekde chybu, protoze jsem budik natahla o pulnoci (nadoraz) a zastavil se ve tri rano. Asi se pocita s tim, ze si clovek nastavi budik, ktery ho vzbudi, aby si mohl natahnout tenhle budik, ale v navodu to nepsali, takze prednasko o problemech s dodavkama elektriny do evropy nazdar.

No ale hlavni akce dnesniho dopoledne byla cesta na mistni mestsky urad. Ve skole nam kladli na srdce, ze prvni, co musime udelat, je registrovat se na nasi “commune” - Brusel je rozdeleny na 19 obvodu, obdob nasich mestskych casti, akorat maji o trochu vetsi pravomoce nez nase vsechny Prahy XY – obcas se rika, ze Brusel neni jedno velke mesto, ale devatenact malych vesnic. Skola nam nachystala takove pekne seznamy, co vsechno pro tu registraci potrebujeme, v nekterych castech staci vyplnit internetovy formular, v jinych se musi zajit mavnout k nejake prepazce obcankou a podobne. U nas ve “Forest” (les. Ano, je tu les) byl seznam jak na potvoru nejdelsi (tri kopie pasu, ctyri fotky, potvrzeni o studiu...), ale zodpovedne jsem si vsechno pripravila, nasla cestu a v desti se rano vypravila vstric urednimu simlovi.

Radnici jsem nasla relativne bez problemu, pani na informacich jsem osvetlila, co chci, ona mi dala fialovy listecek s cislem 74 a poslala cekat k prepazkam 11 nebo 12. Radnice je krasny funkcionalisticky barak mimochodem, velice hezky zrekonstruovany, radost tam cekat. A ze jsem cekala – sice prede mnou bylo jen devet lidi, no ale kazdy z nich si nesl stoh dokumentu, ve kterych jsem obcas zahlidla viza, potvrzeni o udeleni azylu, vypis z banky a podobne veci. Ja, opojena svym evropskym pasem a kavkazskou rasou, jsem si suverenne cetla noviny a na vsechny ty africke imigranty hazela shovivave pohledy. Konecne jsem uslysela 'septant-quatre', prisla jsem k prepazce a na urednika, co vypadal jak cernovlasa verze George Cloonyho, jsem se mile usmala. On se na me neusmal. Vylozila jsem mu, ze jsem studentka z EU, studuju na l'Universite Libre a ze se jdu prihlasit k prechodnemu pobytu. Porad se neusmal, pozadal me o dokumenty a zacal je dlouho studovat. Pak se koukl na me, jeste jednou na ty papiry, pak zase na me a poprve se usmal: “madmoiselle, tohle vam rozhodne nestaci”. Ne? Vzdyt to tak psali v te hezke brozurce, co nam skola dala. Pry je jedno, co skola pise, la commune de Forest vyzaduje od evropskych studentu pro nahlaseni petimesicniho pobytu v obvodu nasledujici:

- pas + 3 kopie
- obcansky prukaz + 3 kopie
- ridicsky prukaz + 3 kopie
- potvrzeni o studiu + 2 kopie
- ctyri pasove fotografie
- najemni smlouvu + 2 kopie
- potvrzeni, ze majitel nemovitosti muze pronajimat byty
- 2 kopie obcanskeho prukazu majitele nemovitosti
- potvrzeni od rodicu, ze me financne zajistuji + 2 kopie
- 13€

Zustala jsem na nej hledet jak na zjeveni a zacala si predstavovat, jak pujdu poprosit pani domaci, aby mi pujcila obcanku, ze si ji potrebuju ofotit. No ale to uz me Cloony odmavnul a neusmal se na sedesatnika s ruskym prizvukem v usance a kozichu. Ja vysla ven, frustrovane sezrala jeden pain-au-chocolat, trikrat se neuspesne snazila trefit sackem do metr vzdaleneho odpadkoveho kose, vystrasila lidi na autobusove zastavce proudem slovanskych nadavek a jela domu. Ve zkratce: vykaslat se na to, nikde se hlasit nebudu. Az po mne belgicke urady budou neco chtit, at si me laskave v tom milionovem meste najdou samy. Howgh.



(sem se nestehujte)

nudne vypraveni o prvnim skolnim dnu

Chtela jsem napsat dramaticky clanek o svem prvnim dni na l'Universite Libre de Bruxelles. Planovala jsem, jak zive popisu vsechny nastrahy, ktere mi bruselska univerzita nachysta, jak investigativne vyzjistim tajne informace ze zakulisi belgickeho tercialniho vzdelavani, jak nabrousenym perem odkryju pravdu skryvajici se pod neomitnutou panelovou fasadou nasi fakulty. No bohuzel. Ackoli jsem byla na sto metrech mezi tramvajovou zastavkou a vchodem do budovy H nervoznejsi nez prvniho zari 1994 (cemuz jsem se sama podivovala, protoze prece jenom par “prvnich dnu v nove skole” jsem uz zazila), za cely den se nestalo nic, co by stalo za to vypravet v hospode. Krome toho mam dojem, ze takhle to vypada uplne vsude a rozdilny je spis ten Manchester.

Fajn, takze budu srovnavat Manchester a Brusel: z Manchesterske univerzity je ten neuveritelny prisun penez citit pres pulku anglie. Jak to bylo, nase skola ma rozpocet stejny, jak slovenske ministerstvo rozvoje? Neco v tom smyslu. Vsechno je tam nove, krasne, opravene, zarici, budovy ze sedmdesatych let se bouraji, do knihoven se instaluji automaty na vraceni knizek inteligentnejsi nez vetsina ctenaru, sklenene konstrukce rostou primo pred ocima, studenti technickych oboru dostavaji takova stipendia, ze mam v te castce problem spocitat vsechny ty nuly (nejlepsi politolog v rocniku dostane poukazku do knihkupectvi v hodnote 50liber, haha) a parkoviste za rektoratem vypada jako sen moderatoru Top Gearu. Co se tyce kvality toho, co nas nauci – teda co nam daji moznost se naucit – tak jsem vic nez spokojena, v tomhle ohledu je Manchester (jak porad dokola opakuje) fakt dobry. Profesori dostupni a vic nez ochotni, administrativni pracovnici zlati, jidlo v menze pozivatelne. Jen mam proste dojem, ze se tam uz ani nesnazi zastirat, ze vzdelani neni nic jineho nez veeeelky byznys.

Na druhou stranu Brusel (byla jsem ve skole cely jeden den, takze muzu vyvozovat zavery kvalitativne srovnatelne s vetsinou clanku Mlade Fronty) je takovy jiny. Usmudlanejsi. Starsi. Rozpadnutejsi. Zpravy o zmenach hodin se pichaji na nastenku, nepisou se do special virtual learning bla bla systemu. Studenti vypadaji, ze vcera vecer do sebe nalili par flasek devitiprocentniho belgickeho piva, rano je vykopal z postele hlad a do skoly prisli jenom proto, ze museli profesorovi politicke ekonomie vysvetlit, ze se uplne ve vsem myli a Smith/Marx/Keynes (ne)meli pravdu. A ti lidi opravdu nevypadaji, ze vstali rano v pet, aby si stihli nagelovat vlasy do tvaru “prave jsem vstal z postele”, pripadne nalakovat nehty do odstinu ocnich stinu. Vsichni vypadaji, ze je to, co studujou, vazne zajima. Profesori nerozdavaji na potkani svoje PP prezentace a vyzadujou dochazku i na prednasky, co zacinaji v osm rano. Je to tu mene organizovane. Je to tu vrelejsi. Je to tu super.

Boze, uz se zase dostavam do sve podvecerni nalady. Jela jsem tramvaji z prednasky “Histoire contemporaine de la Belgique” (to pochopi I francouzsky nemluvici) (jo a pro francouzstinare, jen tak mimochodem, nevim jestli francouzi, ale belgicani uz prisli na to, ze vyjadrovat cislovku 97 slovy “ctyrikrat dvacet deset a sedm” je trochu posahane, takze poslali do lingvistickeho haje vsechny ty quatrevingtdixsept a pro devadesat pouzivaji 'nononte'. Jen abyste byli v obraze) a broukala si Odu na Radost – uz magorim. No ale prednaska o historii belgie byla skvela, potvrdila moji teorii, ze dejiny tohodle statu jsou vyhradne o tom, ktera mocnost ho zrovna okupovala – rakusani, holandani, francouzi, nemci, vsichni... kdykoli dostala nejaka evropska zeme chut trochu si provetrat pechotu a posunout statni hranici, zamirila smerem la Belgique. Kdyz zrovna belgicany nikdo neokupoval, byli z toho tak znudeni, ze si nasli neco na vlastnim pisecku – prvni se hadala cirkev s bezvercema (coz tak nejak vyresili az v roce 68, jo, dvacateho stoleti), pak mela nejake roupy delnicka trida (belgie byla pry hned po anglii nejdrive industrializovany stat. Zaroven byla ale taky posledni, kdo zavedl jakoukoli socialni politiku – a to se nebavime o podpore v nezamestnosti a nemocenske, ale o vecech jako povinna skolni dochazka; zatimco u nas za to deticky proklinaji Marii Terezii, v belgii o tom, jestli se potomek nauci podepsat, rozhodovali vyhradne rodice jeste v devatenactem stoleti), no a kdyz utichl tridni boj, zacali se belgicani hadat o tom, jak budou vlastne mluvit. Francouzi pri jedne z okupaci docela uspesne frankofonizovali valnou cast belgie, ale vybojni vlamove si dokazali vydupat pro tu jejich ujetou nemcinu rovnopravnost. Proste je to sranda, vtipny maly mlady (*1830) stat, jehoz jeden z nejdulezitejsich historiku pravil: “tak mlada zeme si zaslouzi dejiny” a zasvetil zivot sepsani sedmidilneho svazku o tom, ze belgie rozhodne neni umele vytvoreny stat a ze uz Cezar a Tacit zminovali “belgicky lid" (coz mi vzdalene pripomina Rukopisy, ale vseobecny nazor na pana Pirenna je, ze nekeca). Fakt roztomile.

Strasne me boli za krkem, nejradsi bych se povesila vzhuru nohama nekam do chladu a dala krcni pateri vychazku. Takze skoncim tema dejinama belgickych mindraku v kostce a to, jak jsem byla na paaaarty a o den pozdejs v byvalem doku na koncerte alternativni kapely, jejiz clenove meli na hlavach privazene plysove zaby, si necham na nekdy jindy. Ale ten koncert byl vazne genialni a to misto taky, jeste ted mi mikina smrdi jako velkopestirna konopi. Brusel je uzasny.



(v tomhle dome bydlim. Ja vim, ze to nema nic spolecneho s tematem, ale tak co)

Bonjour, Bruxelles

(vyhled z meho okna)

nic zasadniho

Mam takovy problem, tak treba mi s nim nekdo pomuzete. Uz jsem to s par lidma resila, ale nikdo mi nebyl schopen dat uspokojujici odpoved.

Nejsem zadna Party Girl, z pohledu na slovo 'music club' se mi zacinaji delat afty a mista jako Zlaty Strom, face2face, Duplex nebo Bird Cage se mi zdaji byt synonymy k 'hell on earth'. No ale protoze jsem Erasmus, tak me spolecenska povinnost, socialni citeni a obava z isolace od me demograficke skupiny donutily prislibit ucast na Erasmus party (“yyyyyeeeeeaaay, thats gonna be sooo fuckin fun, we're gonna get soooo wasteeeeed”, slovy jedne mexicanky). Bude to urcite strasne, budou tam sami zli lidi, bude tam hrat desna hudba a na to jedine reseni, jak prezit – behem prvnich minut se ztriskat do nemoty a pak uz to neresit – nemam penize. Chjo. Zacina to nekdy o pulnoci, sraz mame v 11 ve meste. No a ted teda to, co nedavam: co mam sakra do tech jedenacti jako delat? Ne, ze bych nemela co na praci, muzu si opakovat sklonovani slovesa recevoir, iniciativne si hledat skripta na “problèmes actueles de la gestion d'énergie”, pripadne napsat obsahly mail babicce. Jenze ono to tak nejak nejde, kdyz vim, ze se za nejakou chvili zvednu a budu muset vypadnout do deste a zimy a bleee. Cesky zpusob (sraz v sedm v hospode – hospoda – hospoda – hospoda – nonstop – do prdele, to uz je pet rano?) mi vyhovuje daleko vic. Ted jsem si uz nalakovala nehty, po ctrnacte si s uspokojenim prohlidla ty krasne ocni stiny, za ktere jsem dneska ve meste vyhodila castku, ktera by stacila na nakrmeni prumerneho detskeho domova, docetla noviny a narazila si palec o topeni, kdyz jsem do nej prosebne kopala, aby zacalo hrat. Je osm, mam dve a pul hodiny cas, teplotu v pokoji lehce nad nulou a neodolatelnou chut zalezt si do postele; co naopak nemam, je cokoli na cteni (krome francouzske gramatiky) a pouzitelny internet. Nyni tazi se vas: co ted? Jedine, co me napada, je otevrit krabicku 24 novych, peknych, barevnych fixek a zacit si kreslit. Tak jo.

Jo a v Carrefouru tu maji priserne drahe jidlo

Je dost zasadni delat rozdil mezi Bruselem v noci a Bruselem ve dne. Z mesta podivnych skupin jeste podivnejsich lidi v noci se ve dne stava secesni mesto naplnene prijemnymi postarsimi pany, co mluvi plynne francouzsky, anglicky a nejspis i pulkou jazyku evropske unie (mely jsme s kamaradkou debatu o tom, jak se rekne “krajka” v jakemkoli nam srozumitelnem jazyce, a skoncilo to tim, ze se pulka tramvaje dohadovala, jaka je spravna vyslovnost anglickeho slova “lace”). Zatim jsem se nestihla podivat do centra – vlastne stihla, ale bylo to v noci a v mirne podrousenem stavu, o belgickem pivu jindy – takze nevim, jak je na tom la Grande Place a le Quartier Europeen co se tyce pocitu bezpecnosti, ale tusim, ze to bude docela v pohode. A hlavne: opustila jsem ctvt, o ktere se v turistickych pruvodcich pise “nevstupovat ani za tmy, ani za svetla” a prestehovala jsem se do mista, ktere vypada velice seriozne, sporadane a sofistikovane. Teda nebyt toho, ze je to vedle ustredniho bruselskeho vezeni.

No ale poporade: vydala jsem se hledat ubytovani, a to zpusobem 'budu chodit po ulicich, divat se po cedulich 'à louer' (pro ty z vas, co neovladaji jazyk voltairuv, velice prekvapive to znamena 'k pronajmu') a treba neco najdu'. Coz v praxi znamenalo zavolat na asi dvacet telefonu, ktere nikdo nebral, a nasledne ve stavu absolutniho zoufalstvi vytocit dve cisla z inzeratu, co visely ve skole na nastence. Ozvaly se mne dve belgicke damy (“do you speak english?” “NON”), se kteryma jsem si po znacnych utrapach dohodla schuzku (o boze jak se rekne francouzsky sedmnact tricet?). Prvni pokoj jakoby vypadl z knihy Agathy Christie, uplne mam v hlave ten pribeh, jak se nekdo vloupal do pokoje svetlikem, nevsiml si vzkazu za zrcadlem a snazil se ujit podezreni tim, ze sbalil holku o patro vys. No ale prozit detektivku se mi nechtelo, tak jsem se sla kouknout jeste na druhy pokoj, ktery byl vytrzeny pro zmenu z... sakra, zase mi na mysl pristava Christie nebo jakakoli anglicka spisovatelka, kazdopadne predstavte si postarsi madame, jejiz dospely syn vyletne z hnizda a ona, aby nebyla ve velkem baraku sama, ho zacne pronajimat slusnym, tichym, sporadanym (jo, to mluvim o sobe) studentkam. Abych to zkratila: mam prostorny pokojik pod strechou, koupelnu a pseudokuchynku si delim s jednou francouzkou a jednou nemkou, z podkrovniho okna mam vyhled na jina podkrovni okna a dvur uprostred bloku secesnich baraku. Najem relativne velice mirny, internet neskutecne pomaly (bud se kouknu na video na youtube nebo budu na icq), pani domaci referujici k CR jako k ceskoslovensku. Neva. No ale metro tricet vterin od vstupnich dveri, do skoly tramvaji dvacet minut, velky park (budu kazde rano vstavat v 5:30 a behat, hahaa) ode dveri minut pet. Jedine ty dve budovy toho vezeni sto metru od domu kazi dojem idealni ctvrti, ale to nevadi, ktery blazen by po uteku z cely sel vyvrazdit sousedstvi, ze jo (mozna ten, ktery sedi na dozivoti za vymasakrovani jesli, ale budu duverovat belgicke vezenske ostraze). Takze co se tyce ubytovani, tak to mame hotovo.

Jinak denni brusel – je toho strasne moc, co bych chtela rict, ale co si nezaslouzi tri letme vety vedlejsi. Takze tenhleten vycet berte jako seznam toho, o cem bych se chtela v budoucnu rozepsat, ale teprve, az o tom zjistim trochu vic. Zatim jsou to opravdu dojmy dvou dnu, ve kterych jsem ani nebyla v centru a jen se poflakovala jizni casti mesta v honbe za bytem, jidlem a hezkym povlecenim (sehnat povleceni s kytickama a ruzove prosteradlo dokonce nebyl zas az takovy problem).

• Bruselske metro: skoro vsechny stanice jsou vyzdobene nejakym soucasnym umenim, je to perfektni, nic proti Jiriho z Podebrad nebo Jinonicim, ale prece jenom je zabavnejsi cekat mezi modernim zpracovanim vlamskeho gobelinu, pripadne fotkama znazornujicima soucasne rusko, nez mezi zlutyma obkladackama. Dal, coz mi prijde opravdu mile, ve stanicich pousti hudbu; vecer klasiku (pripomenout si Figarovu svatbu je fajn), ve dne radiove hity (slyset v metru moji milovanou Lily Allen a hned za tim Muse bylo vazne potesujici). Krome toho se metro volne meni na tramvaj a zase zpatky, prekonava prevyseni jak petrinska lanovka, jede po povrchu, pod povrchem, na mostech a pod rekou a je proste huste.

• Jo a taky je volne pristupne. Uz dva dny jezdim nacerno, coz ve mne vyvolava touhu jit se udat na nejblizsi policejni stanici, ale v zasade kazda ma cesta smeruje na misto, kde se prodavaji salinkarty. Jen tam tak nejak nikdy nedojedu.

• Belgicke pivo: och. Dneska jsem byla v hospode, kde maji vic nez 2000 (ano, ta cislovka je spravne, je to i zapsane v Guinnesove knize rekordu) druhu piv. Takove prumerne pivo ma 9% alkoholu, takze lit to do sebe rychlosti adekvatni Staropramenu neni ten nejchytrejsi napad. Je to strasne... “kulturni”, na kazde pivo maji specialni sklenicky, tacky a podobne, tedy vazne fajn. Ta mnohopiva hospoda se jmenuje Delirium (jak priznacne), je jedna z bruselskych nejznamejsich a vari si vlastni pivo s prekvapivym nazvem Delirium. Je strasne dobre, tech 9% clovek citi az po tretim kousku, ale pak to sakra citi a pomalu zacina videt ruzove slony, coz je taky maskot cele hospody. Cuuute. Jo a pro cloveka zvykleho na anglicke ceny je tretina piva za dve eura predstupen zahrady rajske.

• Koureni: tady je potreba davat si bacha, jestli jde clovek do restaurace nebo do baru. V restauracich se kourit nesmi, v barech ano. Teda mam dojem, ze ani v barech nikdo nekouri a ty popelniky jsou tam jen na okrasu, ale legalne se muze.

• Slozeni letosniho erasma je 49,9% kanada, 49;9% svedsko, zbytkova procenta zbytek evropy. Krome toho 99,99% holek, takze na kluky hledime jak na zjeveni. Kanadanky jsou strasne mile, plynule hovorici jak anglicky, tak francouzsky, coz ve mne vyvolava znacnou depresi, svedky jsou vsechny vysoke, blondate, hubene a oblecene dle posledniho Vogue, coz ve mne vyvolava depresi jeste vetsi. Ta zbytkova promile jsou ruzny evropsky mix se spornou znalosti francouzstiny, sklonem k nadmerne konzumaci alkoholu a zavislosti na nikotinu, takze: c'est super!

• Boze. Ktery idiot si dneska odpoledne rikal “tu postel si povlecu, az se vratim vecer z hospody domu”. Ze by ja?

Pritomnost tady mi prehodila google do holandstiny!!!

Panenanebi, kde jsem se to octla? Jsem v bruselu dve a ctvrt hodiny a za ty dve a ctvrt hodiny jsem se uz trikrat loucila se zivotem. Treba to bude tim, ze hledet pri vyberu hostelu v prve rade na cenu a az v jedne z poslednich rad na lokaci nebyl ten uplne nejstastnejsi napad. No kazdopadne za 195 minut meho belgickeho byti jsem potkala vyhradne skupinky nebezpecne se tvaricich clenu etnickych minorit, ktere se – minimalne v metru a ve ctvrti, kde stoji hostel – jevi jako dost zasadni majorita. Jinak hostel je hezky, zminovat zabavne drobnosti typu nesplachujici zachod by bylo povrchni, mily majitel me z ctyrluzkoveho pokoje zadarmo prehodil na dvouluzkovy, takze fajn. Sice je ten pokoj v prizemi, coz znamena, ze budu usinat s predstavou zakernych belgickych nasilniku vysazujicich okno z ramu, ale to spravi svazek klicu pripraveny k okamzite obrane. Ne, nebudu magorit, ta tovarna a ta skladiste v sousedstvi vubec neznamenaji, ze by tady mela byt kriminalita o cokoli vyssi nez kdekoli jinde, a ti zle se tvarici panove se tady taky prochazeli jen nahodou. Ja chci domu!

Co me dal znervoznilo, je fakt, ze ti lidi tady mluvi holandsky. Vzdyt jsem tady proto, abych se naucila francouzsky, tak proc oni mluvi tou pochroumanou nemcinou? Kdyz mi nejaky kluk pomohl dostat kufr z vlaku a konverzoval se mnou tou pravou nemcinou, bylo to jako pohlazeni na dusi. Proc na hostelove televizi bezi program o tom, jak se foti divky playboye, mimochodem? No kazdopadne tady vsichni zvatlaji holandsky, na coz maji samozrejme pravo, kdyz brusel lezi v te holandskomluvici casti belgie, ale stejne, pripadam si mirne mimo. Juu, nad stolem visi obraz Mony Lisy v burce, ten majitel je husty. Ostatne burky – minarety – svycarsko (stihate muj myslenkovy pochod, ze jo), kapitan letadla nas dneska pozdravil “dobry den, vitam vas na pravidelne lince CSA, nas dnesni let do curychu bude trvat asi hodinu a pul”. Pote, co znacna cast pasazeru jevila tendence vystoupit za letu (ja ne, mne by curych nevadil), ho zasla hlavni letuska upozornit, ze si to trochu spletl, on se nam omluvil (“ale v curychu je krasne”) a dovezl nas dle planu do belgie. Neakcni.

Z nejakeho duvodu mi to tu strasne pripomina moji predstavu zapadniho berlina v osmdesatych letech. Vagon metra byl takovy zapadoberlinsky, stanice taky, grafitti na vlacich uplne nejvic. Ne, ze bych presne dokazala popsat, co pro me znamena “zapodoberlinske”, ale je to neco mezi intelektualem v brylich s cernyma obrouckama a smutnym transvestitou s rozmazanyma sminkama. Vzhledem k tomu, ze brusel ma byt mesto curajiciho chlapecka a eurokratu, tak tuhletu charakteristiku asi jeste zreviduju, no ale prvni dojem takovy byl.

Sakra, ja mam hlad, ale nohu bych ven nevystrcila ani za zlate tele, takze se to bude muset nejak vydrzet. Snidane od osmi, pak se vydam do mesta hledat bydleni. Doufam, ze na prvnim rohu bude viset cedulka “ctyri vegetarianky hledaji milou spolubydlici, znacka bezpecna ctvrt a nizky najem”, ale to se stava jen v americkych growing-up komediich (dospivajici hrdinka se vyda do daleke evropy hledat sveho otce, cestou si najde nove nejlepsi kamarady, prekazi atentat na anglickou kralovnu, potka osudovou lasku a vystuduje oxford), takze moznosti jsou: neprijemni spolubydlici mluvici holandsky, najem 600€ mesicne, nebo neprijemni spolubydlici mluvici francouzsky (vzdyt tu rec umim asi tak stejne jako holandstinu), najem 600€ mesicne, pripadne zadni spolubydlici a utulne misto pod mostem. Ze ja si nevzala ten spacak. No ale hostel jsem si zaplatila na tri dny, vypadnout se musi do jedenacti, takze od tedka mam... 61 hodin na to, najit nejake misto, kam bych mohla hlavu slozit. Fajn. Mozna bych prvni mohla zjistit, ve ktere casti bruselu je vubec skola, potom bych mohla zjistit, jak se rekne holandsky “mluvite anglicky?” a pak bych se mohla kouknout na to, v kolik a kde mam zitra byt na te povinne prednasce pro erasmus studenty. To bych vlastne mohla a mela udelat ted hned, coz znamena vybalit cely kufr (papiry inteligentne zabalene az vespod). Tak fajn, vypnu tohle, popreju dobrou noc spanelum, co vedle me hrajou karty, a presunu se do svych komnat. Dobrou.

Nous commencent (je to sloveso spravne vycasovane?)

V zivote jsem v Bruselu nebyla, nemam kde bydlet, nikoho tam neznam, neumim francouzsky, jedina ma vybava je mapa mesta a adresa hotelu, mozna bych mela zacit byt nervozni. Mozna bych se taky mela zacit balit, vytisknout si letenku a nekde tu adresu toho hotelu najit. Mozna bych sakra mela prestat resit, jestli si vzit dvoje nebo troje lodicky, a do kufru misto nich hodit ucebnici francouzske gramatiky. A urcite bych se mela prestat valet na posteli s Pratchettem a mela bych zacit byt konstruktivni. Asi tak. Schvalne, jak dlouho mi vydrzi tenhle blog, ten minuly me prestal bavit po pul roce, coz by v pripade petimesicniho erasma bylo vic nez dostatecne. Takze uvidime. Jdu si pro kufr.