Fajn, takze budu srovnavat Manchester a Brusel: z Manchesterske univerzity je ten neuveritelny prisun penez citit pres pulku anglie. Jak to bylo, nase skola ma rozpocet stejny, jak slovenske ministerstvo rozvoje? Neco v tom smyslu. Vsechno je tam nove, krasne, opravene, zarici, budovy ze sedmdesatych let se bouraji, do knihoven se instaluji automaty na vraceni knizek inteligentnejsi nez vetsina ctenaru, sklenene konstrukce rostou primo pred ocima, studenti technickych oboru dostavaji takova stipendia, ze mam v te castce problem spocitat vsechny ty nuly (nejlepsi politolog v rocniku dostane poukazku do knihkupectvi v hodnote 50liber, haha) a parkoviste za rektoratem vypada jako sen moderatoru Top Gearu. Co se tyce kvality toho, co nas nauci – teda co nam daji moznost se naucit – tak jsem vic nez spokojena, v tomhle ohledu je Manchester (jak porad dokola opakuje) fakt dobry. Profesori dostupni a vic nez ochotni, administrativni pracovnici zlati, jidlo v menze pozivatelne. Jen mam proste dojem, ze se tam uz ani nesnazi zastirat, ze vzdelani neni nic jineho nez veeeelky byznys.
Na druhou stranu Brusel (byla jsem ve skole cely jeden den, takze muzu vyvozovat zavery kvalitativne srovnatelne s vetsinou clanku Mlade Fronty) je takovy jiny. Usmudlanejsi. Starsi. Rozpadnutejsi. Zpravy o zmenach hodin se pichaji na nastenku, nepisou se do special virtual learning bla bla systemu. Studenti vypadaji, ze vcera vecer do sebe nalili par flasek devitiprocentniho belgickeho piva, rano je vykopal z postele hlad a do skoly prisli jenom proto, ze museli profesorovi politicke ekonomie vysvetlit, ze se uplne ve vsem myli a Smith/Marx/Keynes (ne)meli pravdu. A ti lidi opravdu nevypadaji, ze vstali rano v pet, aby si stihli nagelovat vlasy do tvaru “prave jsem vstal z postele”, pripadne nalakovat nehty do odstinu ocnich stinu. Vsichni vypadaji, ze je to, co studujou, vazne zajima. Profesori nerozdavaji na potkani svoje PP prezentace a vyzadujou dochazku i na prednasky, co zacinaji v osm rano. Je to tu mene organizovane. Je to tu vrelejsi. Je to tu super.
Boze, uz se zase dostavam do sve podvecerni nalady. Jela jsem tramvaji z prednasky “Histoire contemporaine de la Belgique” (to pochopi I francouzsky nemluvici) (jo a pro francouzstinare, jen tak mimochodem, nevim jestli francouzi, ale belgicani uz prisli na to, ze vyjadrovat cislovku 97 slovy “ctyrikrat dvacet deset a sedm” je trochu posahane, takze poslali do lingvistickeho haje vsechny ty quatrevingtdixsept a pro devadesat pouzivaji 'nononte'. Jen abyste byli v obraze) a broukala si Odu na Radost – uz magorim. No ale prednaska o historii belgie byla skvela, potvrdila moji teorii, ze dejiny tohodle statu jsou vyhradne o tom, ktera mocnost ho zrovna okupovala – rakusani, holandani, francouzi, nemci, vsichni... kdykoli dostala nejaka evropska zeme chut trochu si provetrat pechotu a posunout statni hranici, zamirila smerem la Belgique. Kdyz zrovna belgicany nikdo neokupoval, byli z toho tak znudeni, ze si nasli neco na vlastnim pisecku – prvni se hadala cirkev s bezvercema (coz tak nejak vyresili az v roce 68, jo, dvacateho stoleti), pak mela nejake roupy delnicka trida (belgie byla pry hned po anglii nejdrive industrializovany stat. Zaroven byla ale taky posledni, kdo zavedl jakoukoli socialni politiku – a to se nebavime o podpore v nezamestnosti a nemocenske, ale o vecech jako povinna skolni dochazka; zatimco u nas za to deticky proklinaji Marii Terezii, v belgii o tom, jestli se potomek nauci podepsat, rozhodovali vyhradne rodice jeste v devatenactem stoleti), no a kdyz utichl tridni boj, zacali se belgicani hadat o tom, jak budou vlastne mluvit. Francouzi pri jedne z okupaci docela uspesne frankofonizovali valnou cast belgie, ale vybojni vlamove si dokazali vydupat pro tu jejich ujetou nemcinu rovnopravnost. Proste je to sranda, vtipny maly mlady (*1830) stat, jehoz jeden z nejdulezitejsich historiku pravil: “tak mlada zeme si zaslouzi dejiny” a zasvetil zivot sepsani sedmidilneho svazku o tom, ze belgie rozhodne neni umele vytvoreny stat a ze uz Cezar a Tacit zminovali “belgicky lid" (coz mi vzdalene pripomina Rukopisy, ale vseobecny nazor na pana Pirenna je, ze nekeca). Fakt roztomile.
Strasne me boli za krkem, nejradsi bych se povesila vzhuru nohama nekam do chladu a dala krcni pateri vychazku. Takze skoncim tema dejinama belgickych mindraku v kostce a to, jak jsem byla na paaaarty a o den pozdejs v byvalem doku na koncerte alternativni kapely, jejiz clenove meli na hlavach privazene plysove zaby, si necham na nekdy jindy. Ale ten koncert byl vazne genialni a to misto taky, jeste ted mi mikina smrdi jako velkopestirna konopi. Brusel je uzasny.
(v tomhle dome bydlim. Ja vim, ze to nema nic spolecneho s tematem, ale tak co)
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen