Turisticke zapisky

Mela jsem tu pet dni na navsteve skorosestru, coz v praxi znamenalo ignorovani vyuky, ilegalni vynaseni odpadku do kosu na tramvajove zastavce, akcni hledani ovesnych vlocek v carrefouru, omezeni potravy na v zasade cisty cukr, zastrasovani nevinnych vlakovych cestujicich sackem hranolek a podobne normalnim lidem nepochopitelne veci. Krome nepochopitelnych veci jsme delaly i veci relativne pochopitelne, totiz prochodily krizemkrazem Brusel a podivaly se na zasadni belgicka mista Waterloo a Bruggy. Jako spravne turistky s fotakem v ruce, takze aby to tady nebylo jen takove sedoruzovobile, prichazim se specialni edici fotoblogu, totiz 'Brusel a okoli v obrazech'. S rychlosti meho pripojeni predpokladam, ze nahrat tech devet fotek mi zabere celou noc, takze vic jich nebude.


Kapitola Brusel

O me oblibene hospode Delirium Tremens jsem uz psala, I o tom, ze maji maskota ruzoveho slona, takze ruzovy slon zde.


Bruselska obdoba “sejdeme se pod vocasem”. Na koni je Albert – ktery, to bych sice mela vedet, ale nejak se v tech belgickych panovnicich ztracim. Alberti byli jen dva: Albert a (prekvapeni) Albert II. No ale kdyz clovek cte jakykoli text, kde se vyskytuje nejaky panovnik, tak je tam Albert, takze to vypada, ze oba sedeli aktivne na trunu tak 150 let, aby stihli byt u kazdeho duleziteho mezniku belgicke historie. Vcera na dejepise jsem jeste pochytila jmeno Leopold, a ted mi zbezny pohled do ucebnice prozradil, ze Leopoldu bylo vic nez Albertu, nebo minimalne Leopold III. existoval, ale proste Albert. Az si v tom udelam poradek, uvedu tyto sve dezinformace na pravou miru.

A pohled na evropsky parlament. Ta divna kupole tam vzadu. Aktivne jsme sedely na nadvori vedle polskeho vanocniho smrcku, cekaly, az vyjde nejaky nam znamy europoslanec a ono nic, nacez jsme si prohlidly kalendar a zjistily, ze byt europoslanec je opravdu... casove flexibilni povolani, protoze jednani parlamentu jsou asi tak dvakrat do mesice. Tyden jsou v CR, tyden ve strasburku a ve zbytku se obcas sejdou na jednani nejakych skupin, nekdy neco odhlasujou a zbytek casu delaji... nejake uzitecne veci. Takze pravdepodobnost nahodneho setkani se Zahradilem, hovadem Mastalkou (byvaly spoluzak mych rodicu, jehoz oficialni titul u nas doma zni “hovado Mastalka”, protoze je tam za komunisty) anebo Andreou, co byla na bilboardech v nocni kosili a mesic po zapoceti sve funkce porodila a odesla na materskou, je minimalni.



Kde to Napoleon nevychytal

Kdyz chcete do Waterloo, nejezdete do Waterloo. Jedte do vesnicky, jejiz jmeno nejde vyslovit a stejne si ho nepamatuju, protoze je to k Waterloo (bojisti) o par (znacnych par) kilometru bliz. Zajdete si v [doplnte jmeno vesnice, ktere si nepamatuju] na hranolky k arabum, protoze je to to jedine, co bude mit v sobotu otevreno, stoupejte dal do kopce, zabocte doleva a jste tam. Belgicka mentalita bude asi podobna te ceske, my jsme si prohnali magistralu pred narodnim muzeem a statni operou, belgicani postavili dalnici prostredkem napoleonova posledniho bojiste. No kazdopadne krome dalnice je tam umele navrseny kopecek se lvem, Butte de Lion (ktery je nad mistem, kde byl zranen Vilem II.), na ktery vedou schody, co by oddelaly i desetibojare.



Kdyz se ale clovek vydrape nahoru, dostane se mu krasneho vyhledu na pole a dalnici (ktera zacina asi dva metry za pravym koncem fotky).



A takhle to vypada z dalky.



V Bruggach

Jsem jen ja ignorant, nebo Bruggy opravdu pred filmem, kde Collin Farrel resi trpasliky, nikdo neznal? No kazdopadne zacatek unora a teploty pod nulou se jevi jako idealni cas pro navstevu tohodle mista, protoze uz na zacatku unora a v teplotach pod nulou byly ulice narvane turisty, takze nechci videt, jak to musi vypadat v cervenci a plus dvaceti stupnich. Bruggy jsou pekne, to ne, ze ne, jsou tam kanaly, krivolake ulicky, stare domy, kocary... a v nekterych starych domech je H&M ci Tesco, na kanalech nejsou labute a muzeum piva, do ktereho jsem chtela zajit, od doby vydani pruvodce vyhorelo. No ale stejne, je to tam krasne, zamlzene, moc hezke. A je tam TA vez (kdo me na te fotce najde, muze si pripsat pet bodu za pozornost).



Krome toho je tam nejabsurdnejsi muzeum, co jsem kdy videla. Koukly jsme se na zaprazi a zda se, ze tam vystavujou prehistoricke skrabky na brambory.



A kousek romantiky na zaver: kdyz vylezete z vlaku a vydate se smer stredoveke mestecko (mimochodem “mestecko” ma 119 tisic obyvatel), prvni potkate ctyrproudou cestu. Kilometr belgicke dalnice asi nestoji 42 miliard, tak je muzou stavet vsude.



Tak to by asi bylo. Jinak co noveho, zjistala jsem, ze muj dojem, ze rozumim profesorum na prednaskach, byl opravdu jen dojem, v pokoji mam teplotu, ze se mi na varicim caji dela ledova krusta, v mrazaku mam porad jeste rizota pro stredne velky skautsky tabor a dochazi mi pletova voda. Jeste bych premyslela dal, ale ze vcerejsiho “fat burning” cviceni me boli i malicky na nohou, takze sebou flaknu na postel a nebudu chvili delat nic. Howgh.