a nejde mi tam nahrat obrazek, takze bez obrazku

Jsem bez penez. Jakoze absolutne, ultimativne a definitivne. Jakykoli penezni prirustek na mem konte se okamzite zmeni v negativni cislo, penezenka ma nejakou aerodynamicky tvarovanou diru, kterou vypadavaji a ztraceji se bankovky, a dvoueurove mince se mi v kapse meni na medene jednocenty. Vypis z konta sice k tajuplnemu mizeni penez nabizi nejake trapne realisticke vysvetleni, ale tomu ja proste verit nebudu, to neni mozne.

Takze jsem po prozkoumani online bankingu, penezenky, vsech kapes, tasek, batohu, pytle na spinave pradlo a imaginarniho prasatka dosla k nazoru, ze kdybych mela 0€, byla bych oproti soucasnemu stavu neskutecne bohaty clovek. Konsekvence z toho vyvozene jsou jasne: musim bud setrit, nebo neco delat. Moznost dva bude muset nastat nekdy o prazdninach, ale – vymluvy, vymluvy, vymluvy, ja vim – behem skolniho roku proste nekde tri vecery v tydnu pinglovat nestiham, a s mou uchvatnou kvalifikaci vyhlidky na jinou karieru jaksi nemam. Krome toho situace je kriticka TED, jakoze TED TED TED, protoze v penezence se mi krci zmuchlana petieurovka a pred sebou mam tyden do velikonocnich prazdnin zbyvajiciho hladomoru. Dneska ve vlaku do bruselu – jo vlastne, to si musim svetu postezovat, krome toho, ze vlak z nemecka mel 60 minut zpozdeni, me dneska poprve v zivote posral holub, teda kdyby jeden, svine jedny opelichane se domluvily tri, ze si ulevi primo nade mnou. Netusite nekdo, jak sakra dostanu z kabelky holubi prujem? No ale zpatky k financnim zalezitostem, dneska ve vlaku jsem se hluboce zamyslela, prisla na to, ze na knizkach, casopisech a pivu rozhodne setrit nehodlam, takze jedine, co mi zbyva na osekani, je jidlo. Neva, stejne jsem jak becka. Takze muj financne-dietni nakup v carrefouru obnasel kilo mrkve, bochnik chleba, maslo a pytlik ovesnych vlocek. Plan je nasledujici: pristi ctyri dny budu snidat ovesne vlocky s vodou, svacit chleba s maslem a veceret Polivku s nicim. To velke P je tam umyslne, protoze je to muj uchvatny recept, teda on neni “muj”, protoze ho uz asi udelalo milion lidi, ale ja ho stvorila bez pomoci kucharky ci internetu, takze si myslim, ze na privlastnovaci zajmeno mam narok. Pripravte si varecky, vecere chudych:

Dejte na sporak hrnec. Oskrabejte mrkev (pri treti mrkvi jsem uz zvladla se neriznout), nakrajejte na kolecka, dejte do vody, zapnete sporak a muzete odejit na pul dne sekat drivi, cist platona nebo proste neco delat. No. Na druhou plotnu druhy hrnec, do hrnce voda, do vody sul. V nejake prihodne nadobe si rozmichejte mouku a vodu se soli, udelejte testo, pockejte, az se voda bude varit a pak nejakym zpusobem udelejte v zasade halusky. Vylovte. Mezitim zabijte vesele se varici mrkvi tim, ze do ni hodite chemicky zeleninovy bujon, coz ucini cely proces vareni mrkve zcela zbytecnym, plus teda slovo “bujon” mi evokuje socialistickou kucharku, ale to neva. Do talirku dejte halusky nehalusky, zalijte mrkvovym patokem, pripravte se na mirne bolesti bricha a dobrou chut! Variaci je spousta, ale mrkev se mi co do pomeru cena-vykon zda nejekonomictejsi. Naklady jsou male, nejaky vitamin a sem tam nejaka zivina se tam taky najde, no proste ideal. A ja vim, ze jsem pravdepodobne prave objevila ameriku, ale kazdy mame nejake mezery ve vzdelani, ze ano.

Jo a krome ameriky jsem objevila zpusob, jak si neco vydelat. Teda objevila: uvidela. Jen ma par hacku, totiz ze to neco neumim a ze by me brzo bud zavreli nebo bych skoncila pod koly nejnetrpelivejsiho ridice. V praze se to delavalo myslim na krizovatce, kdyz jedete z knizeci na nabrezi, jak se tam u vltavy odbocuje doleva – auta zastavi na semaforu na cervenou a v tu chvili doprostred krizovatky vbehnou sebevrazedni zongleri, co v minute cerveneho svetla zonglujou, delaji stojky, polykaji ohen a podobne. Pak s kloboukem obehnou rozjizdejici se kolonu a za den maji vydelano treba na tri suche housky. Ten hacek je, ze ani po peti letech vlastnictvi zonglovacich micku neumim zonglovat, stojku neudelam, ani kdyz mi ctyri lidi ty nohy zvednou a jakekoli pokusy s ohnem by skoncily samovznicenim. Krome toho mam mirny dojem, ze je to ilegalni, a sice bych se do bruselskeho vezeni musela stehovat jen sto metru od mista, kde bydlim ted, ale stejne, kdo se ma furt tahat s tema vecma. Takze z toho asi taky nebude nic. A proste a jednoduse si zitra koupim za posledni 2,50€ los mistni sportky, vyhraju par set tisic a bude pohoda. Tak.

a nalevo bagr a napravo bagr

Byla jsem s fakultou informatiky, matematiky a fyziky jedne nejmenovane nemecke univerzity na exkurzi v hnedouhelnem dole. Jak jsem se tam dostala, nechame ted stranou, no kazdopadne mezi fyziky&com jsem zcela prirozene a nenapadne zapadla a urcite nikoho nenapadlo, ze jsem ilegalni naplavenina. Musim rict, ze to za poslednich par let byla jedina prilezitost, kdy jsem opravdu uprimne litovala, ze s sebou nemam fotak – 200 metru dlouhe stroje jako vystrizene z post-apokalyptickych romanu byly vazne huuuuustyyyy. Kazdopadne krome achani nad nadherou industrialni strojariny jsem si s nasim pruvodcem povidala o detailech presidlovani vesnic – vite co, mam hnedouhelny dul, vytezim ho, co mi zbyde nez se posunout, tak na vytezenou plochu nasypu neco hliny, udelam tam pole, na druhe strane zplundruju par vesnicek a tak porad dokola. Ptala jsem se, jak “technicky” probiha presidlovani: lidem oceni baraky, vyplati o trosku vic, obcane si v prilehle krajine vyberou nejaky pekny dolik, kde by chteli mit vesnici verzi 2.0, RWE koupi pozemky a pomuze jim tam ty baracky postavit. Pry to vetsinou probiha relativne bez problemu, protoze “oni jsou ukolebani tim, ze muzou spolurozhodovat, jak ta vesnice bude vypadat”. A pak dodal odzbrojujici “par starsich lidi to vetsinou nezvladne, ale tak co delat”. Jak uprimne. A projizdeli jsme i jednou z tech nove postavenych vesnic a musim rict, ze byla strasliva, takove desne mesto duchu (a jako obyvatele by me dost stvalo, kdyby mi tam trikrat denne jezdili turisti na cumendu). Znate takove ty konce v Josefove, kde driv byvalo zidovske mesto a po asanaci postavili napodobeninu parizskych bulvaru? Porad je z te casti (i kdyz je krasna a mam ji strasne rada) poznat, ze vznikla umele, tak si predstavte tohle na desatou. Ted to ale vypada, ze jsem strasne proti tomu – vubec, cely ten dul byl tak genialni! A fakt strasne krasny! No jo, svet je zly, kdyby muj barak chtel nekdo srovnat se zemi proto, aby na druhe strane nemecka mel nekdo dostatek elektriny pro toustovac, tak z toho taky nebudu uplne nadsena. Ale celkovy dojem proste: super.

Jinak teda chodim na exkurze do dolu a vylety buhvikam, coz se trochu negativne projevuje na mych skolnich vysledcich. Pokud jste dneska jeste neprozili svoji chvilku uprimne radosti nad nestestim druheho, tak nabizim porci mozne skodolibosti: zmeskala jsem uz pet hodin francouzstiny. Jen mi teda nikdo na zacatku semestru nerekl, ze kdyz zmeskam vic nez tri, tak se tohle cislo odecte od me vysledne znamky. Ve frankofonnich zemich se znamkuje od 0 do 20, takze ja I kdybych ted poobedvala francouzsky vykladovy slovnik a ucebnici gramatiky a napsala 20, tak dostanu jen 15. K tomu, abych prolezla, potrebuju 12, coz znamena napsat 17, coz s moji schopnosti vysklonovat sloveso 'byt' v pritomnem case a konec je prakticky nemozne. A pokud proletim, tak nevim, co bude, ale bude to kazdopadne pruser. No jo, moje blbost.

Krome toho zacalo jaro! Je to poznat podle toho, ze nesnezi, ale prsi. I kdyz ted jsem k bruselskym povetrnostnim podminkam trochu nespravedliva, v poslednich dnech bylo vazne krasne. Mesto vypada jeste hezcejc nez v zime, pred Delirium postavili venkovni stolecky a studenti zacali proti vsemu protestovat – jak je teplo, tak uz je nic nenuti byt zalezli v prostorove roztristenych budovach skoly a muzou na centralnim dvore poradat protesty proti diskriminaci zen na univerzite, bolonske reforme, stavbe nove prednaskove budovy, komercionalizaci kampusu (mame tam jednoho soukromeho imperialistickeho kapitalistu, co si dovoluje prodavat nam kafe, proboha!) a vubec proti cemukoli, proti cemu dava vice ci mene smysl protestovat. Ale je to takove sympaticke, oproti Manchesteru, kde nejvetsi demonstrace a akce typu obsazeni prednaskovych salu porada Liga pro Palestinu nebo jak se jmenuje ten spolek pomatencu, jejichz hlavni slozka jsou holcicky, co si lakujou nehty v barvach palestinske trikolory, se tihle lidi aspon tvari, ze tusi, proc poradaji dvouminutove (na delsi dobu se prechod dvora protahnout neda) protestni pochody. A pak jdu na prednasku, kde profesor dve hodiny popira existenci globalniho oteplovatni. Ja to tu mam fakt rada.

Jo a uz za tyden budu zase v praze, za tyden na tyden. Teda prazdniny mame tydny dva, ale ja si idealisticky predstavuju, ze ten druhy tyden se budu tady v bruselu pilne venovat univerzitnim povinnostem, docela bych potrebovala dohnat ucivo za posledni dva mesice. No ale kdyz budu v praze, tak se za mnou stavi par bruselskych erasmaku na Eurotripu stredni a vychodni evropou, takze kdybyste chteli nekdo zajit na pivo, fotbalek a proste jim takhle ukazat “pravou ceskou kulturu”, tak se ozvete, budu strasne rada. A jsou vsichni vazne moc mili. Krome toho je asi budu potrebovat i nekde ubytovat, takze vlastne kdybyste nekdo chteli na jednu noc poskytnout nekomu karimatku a misto na zemi v chodbe, tak by mi to docela pomohlo, protoze nas byt ma taky sve prostorove limity. Nabizim pestry mix narodnosti, pohlavi, nabozenskeho vyznani, muzete si vybrat – jsou vsichni mili, slusne vychovani a nekousou. A reciprocita zarucena, meli byste pripravenou strechu nad hlavou od spanelska po turecko, to se hodi, ne? Tak kdyby mel nekdo velkorysou naladu, tak se mi prosim prosim napiste.

A uz je zase ctvrt na dve a ja za ani ne pet hodin vstavam. Takze dobrou.

Zkouska - jedem

Halo halo slysite me? Tohle jen takovy pokus, technicke problemy s minulymi clanky mi vzaly vitr z plachet a pripravily o chut psat, znate to, Maslowova pyramida, nemuzu resit hluboke filosoficke otazky sveho jsoucna, pokud nemam dostatek vzduchu, vody, potravy a vhodne informacne-technologicke zazemi. Takze kdybyste byli te lasky a jen mi nekam napsali ci nejak naznacili, jestli se tohleto zobrazi normalne nebo jestli to bude posunute, zprehazene, nedomrle nebo to nebude vubec.

Krome toho bych se chtela sverit, ze minutu od minuty prestavam byt barbar: s babiccinym svolenim jsem v breclavi z prosklene vitriny uzmula vsechny tri svazky Anny Kareniny, s naboznou uctou provedla transport morava-cechy-belgie a dneska v 11:10 v parku nedaleko stanice bruselskeho metra Art-Loi otevrela prvni knihu. Taky, kdyz se na nejake knizky strasne tesite, to berete list za listem vcetne tiraze? Na me cekala po par prazdnych strankach a jednom zopakovanem nazvu podobizna, kde Lev vypada jak po noci na koksu, nasledovana veci, co mam rada na predlistopadovych vydanich cehokoli: rezimu poplatna predmluva, tedy roztomilosti typu “druha polovina devatenacteho stoleti … doba, kdy se stary feudalni rad, stare nevolnicke rusko, zacalo hroutit pod naporem svetoveho kapitalismu, a usadil se rad burzoazni, kapitalisticky, ktery vykoristovani a bidu lidu v mnoha smerech jen znasobuje a stupnuje”. I kdyz tohle je takove relativne nevinne, “na jedne strane je Tolstoj genialni umelec, podavajici nejen neporovnatelne obrazy ruskeho zivota, ale i prvotridni dila svetove literatury – na druhe strane je to statkar, propadajici nabozenskemu blouzneni o Kristu” je uz horsi. Aspon ze to napsal s velkym K. Obcas by me vazne zajimalo, jestli lidi, co tehdy psali recenze a posudky a predmluvy to opravdu mysleli vazne – prijde mi, ze tezko, a v me idealisticke mysli vidim uboheho zestarleho profesora literatury, co s pohledem uprenym na vnoucky, jejichz rodice kutaji v Jachymove uran, pise slzami zkropeny vyklad Tolsteho z pohledu svetoveho proletariatu. Ale sakra, ja bych byla dost spatny revolucionar, vzdyt ja vubec nemam povahu na to, hazet kamenem a veset lidi na kandelabry. No ale zpatky k Anne Karenine: obklopena jarnim parkem jsem se zacetla do prvnich par stranek a... asi je divne mit takovou radost z par listu papiru, ale tak jsem divna, no, to vim uz davno. Ted uz z toho zacina prilis kapat sentiment, takze konec.

AK jsem zaklapla s tim, ze mam krasnych a vic nez dostacujicich deset minut na to, dojit padesat metru k budove, kde jsme meli vyjimecne seminar s nejakym hostujicim evropskym funkcionarem. O pet minut, par velice zmatenych dohadu s recepcnima a jeden zoufaly telefonat pozdeji jsem zjistila, ze muj mily kamarad udelal chybu v smsce, ve ktere mi posilal adresu (a pak ze nemci jsou presni) a ze misto v cisle deset mam byt v cisle stodeset. Dik moc. Vzdalenost padesati jak krava velkych baraku jsem prekonala rychlejs nez by to dal Usain Bolt a poradci European People's Party jsem se tak mohla predstavit uricena, zpocena a bez dechu, za to ale vcas. Odmenou mi byla celkem nudna trihodinova prednaska o vztahu evropy, regionu a lidi, na jejimz konci nas poradce probudil zaludnym dotazem “co byste se zeptali sveho starosty” (coz evidentne melo nejaky kontext, ten nam ale unikl). Moje prudce inteligentni odpoved “jak bylo na Mount Everestu?” se z nejakeho duvodu nepozdavala me profesorce, takze si muzu odskrtnout dalsi predmet, ktery neudelam. No co, prusery se budou resit az nastanou.

Takze kdybyste byli tak hodni a jen mi napsali, jak ten blog vypada, ja to nevim, protoze mi to blogger uklada v idealizovane podobe. Pokud je to vadne, tak se ze mne stane ultra-spisovatelka-stranek, pripadne prejdu jinam. Tak, a ted do me nejspis uhodi blesk googlovske zloby. No ale uvidime.

Vazeni navstevnici, vitejte...

Tak teda muzejni noc. Na zacatek trochu smrdici samochvaly: ja se za tech 48 hodin expertem na belgickou historii opravdu stala. Nebo aspon dostatecnym “expertem” na to, presvedcit navstevniky o tom, ze toho o mistnich dejinach vim fakt hodne. A slo to docela bezbolestne, nebyt mych nabehlych uzlin, teploty, zimnice a bolesti v krku – proboha, vzdyt je mi jen dvaadvacet, to mi prece jeste muze pripadat jako inteligentni napad chodit pri teplotach kolem nuly v bundicce, co konci deset cisel nad mistem, kde zacinaji kalhoty. No ale zpatky k noci muzei.

Muzejni noc v bruselu je celkem obdobna muzejni noci v praze, jen teda s rozdilem, ze zatimco organizatori MN v praze maji socialni citeni a oteviraji masam muzea zadarmo, tady je to za 12€. Pak jsou tady v kazdem muzeu pruvodci, coz mi prijde jako dobry napad, vsechno mladi dobrovolnici, vsichni nadseni a entuziasticti a vsehoznali a uzasni a skveli, ze ano. Taky mezi muzei jezdi autobus, taky jsou narvana, taky toho za tu noc clovek moc nestihne, no proste jak v Praze.

Ja provadela v Kralovskem muzeu armady a vojenske historie. Vybrala jsem si to sama, jednak protoze mam rada armadu a vojenskou historii (a tanky), jednak protoze jsem tam uz byla a hlavne ze se mi to muzeum moc libi. Vzpomente si, kdyz jste byli v nejake treba treti tride a slo se nekam do muzea – hromada nudnych zaprasenych veci, ktere vam nic nerikaji, uspavajici vyklad ucitelky a nejzabavnejsi bod na programu stanek se zmrzlinou pred vchodem. No tak presne takove to “moje” muzeum je. Jeden sal vypada presne jak v roce 1923 (jakoze fakt), pak je tam spousta brneni, tisice uplne stejnych pusek, hromady vojenskych metalu, desitky panaku v uniformach a moje milovane tanky. Plus vystava “zvirata behem prvni svetove valky” Proste nocni mura druheho stupne zakladni skoly.

Nejspis z duvodu vyse uvedenych bylo nase muzeum asi to nejmene navstevovane ze vsech dvaceti, co se MN ucastnily. Coz beru jako osobni urazku, protoze ackoliv se to tak na prvni pohled nemusi jevit, to muzeum je sakra huste. No ale jak to probihalo: meli jsme rozpis, podle ktereho jsme meli chodit, nas pruvodcu tam bylo asi sedm. V 7:30, kdyz jsem mela jit ja prvni anglickou prohlidku, nikde ani noha. Holka, ktera mela jit v sedm, nezucastnene sedela na schodech a houpala nohama. O par minut pozdejs se zacali trousit navstevnici, hlavne proto, aby se zeptali, kde je vchod do muzea prirodovedy - “na druhe strane namesti”. V osm jsme stali spalir a kazdeho dovnitr vkrocivsiho jsme se ptali, jestli nahodou nechce prohlidku. V 8:05 jsem zaznamenala prvni ulovek – dva svedi, otec se synem! Pak se k nam pridal jeste postarsi belgicky par. A bylo to super – jednak jsem svedum doopravdy povykladala neco o belgicke historii, pak jsem taky rikala veci, ktere nevedeli ani belgicani a krome toho byl belgicky pan docela zazrany do moderni belgicke historie, takze jsem se dozvedela par zajimavosti, ktere na wiki nenajdete. Mela jsem z toho radost. To se opakovalo jeste jednou, kdyz jsem provadela par Bulharu, kterym jsem taky udelala takovy vycuc toho nejdulezitejsiho, a pak jsem ukazovala muzeum kamaradkam, co me prisly navstivit. V mezidobi jsme my pruvodci cekali u dveri a pred kazdnym navstevnikem se pomalu plazili po kolenou, pojdte prosim na prohlidku – ono je strasne frustrujici stat tam jen tak na prazdno. No ale celkem jsou sla ctyrikrat, coz bylo o dvakrat az trikrat vickrat, nez ostatni, takze opravdu uspech.

Ted me ale hryze, co s tema nove nabytyma znalostma – belgicke dejiny jsou takove mile, a vzhledem k tomu, ze na tu muzejni noc jsem se pripravila tak, ze jsem si sepsala, co chci vykladat a teprve potom nasla vhodne predmety, na ktere ten vyklad nasroubovat, je to moje povidani takove “muzeum – independent”. Takze pokud byste se chteli nekdo kouknout do bruselu, tak nabizim loze, stravu, city guide a doporuceni nejlepsich belgickych piv, pod podminkou, ze se mnou zajdete do meho muzea a poslechnete si 40 minut o dejinach tehle vtipne zeme. A krome toho budu otravna a letmy prurez belgickou historii sesmolim i sem, tak se teste na hodinu dejepisu. Ale holt to tady bude bez podpurnych predmetu typu sedlo jednoho z napoleonovych generalu, na kterem jsou jeste stopy krve majitele zraneneho u Waterloo.

Predehra: tohle je Leopold I., prvni belgicky kral. Miluju, jak jsou evropske kralovske rodiny a vubec historie aristokracie zamotana: tenhle clovek byl za mlada strasny proutnik, mimojine spal s Napoleonovou Josefinou, kdyby mu neumrela prvni zena, byl by anglickym kralem, ze ale umrela, byl jen stryckem kralovny Viktorie a oficialne stryckem, neoficialne otcem Viktoriiana manzela Alberta I., krome toho mohl byt recky kral, ale trun tam nekde dole v haji se mu nezamlouval, tak to odmitl, a nakonec se uvolil stat se kralem belgickym. No neni to roztomile?

plejtvak obrovsky

Mam depresi. Ne, blbost, nemam depresi (a strasne mi lezou na nervy lidi, co pri kazdem hormonalnim zhoupnuti fnukaji, ze “maj depku”), jen jsem mirne zmatena a nevim, kde mam hlavu. Teda vim, kde mam hlavu, ale mam v ni bordel. Krome toho jsem tlusta jak velryba po porodu patercat a pri pohledu do zrcadla mam chut nakopat si zadek za kazdou z tech ctyriceti tisic vafli, co jsem tady za ten mesic snedla. Taky mam rozepsane tri clanky nevalne kvality (o uzasne navsteve v Europarlamentu, ve druhem chci svetu vyjevit pravdu o belgickem pivu a treti je neco nepodstatneho o skole) a ne a ne najit klidnych par minut na to, je dokoncit. A ted jsem si ohrala zmrazenou zeleninu “jarni smes” a krome hrasku a mrkve je v ni neco neidentifikovatelneho, co vypada jako prerostla fazole/smrskla brambora a tvari se, ze neni uplne nadsene z predstavy, ze to planuju poveceret. Tak kdyby se po mne zem slehla, hledejte v bruselu Neco Divneho.

Dalsi vec, ktera me momentalne kapanek trapi: ja jsem vzdycky akcni, a pak je z toho pruser. Tohle jsem vykladala uz tak pulce evropy, tak pokud nepatrite do te druhe pulky, tak muzete rovnou preskocit odstavec: Tentokrat se moje nerozvaznost projevila tak, ze kdyz jsem pred dvema tydny uvidela virtualni letak “hledame dobrovolniky pro bruselskou muzejni noc”, tak jsem nevahala ani minutu a prihlasila se, ze budu v anglictine provadet v nejakem muzeu. Vybrala jsem si Kralovske muzeum armady (aneb nesnasim pacifisty), napsala mail, ve kterem jsem ze sebe udelala nejlepsi pruvodkyni dvacateho stoleti a hele ho, prijata! Je to skvele – mam uplne volnou ruku v tom, co budu delat, co budu rikat, je to uplne na mne. Mam si vybrat 12 ruznych, opravdu libovolnych exponatu a o nich 30-40 minut mluvit. A muzu zvolit opravdu cokoli, v “nasem” muzeu je vsechno od brneni az po moderni tanky (koupite mi nekdo tank? Takovy malicky, rozkosny, sice francouzsky Renault, takze to po par metrech nejspis chcipne, ale proste vozitko akorat do mesta, urcite bych nemela problemy s parkovanim), takze vyber mam opravdu velky. Ja – jakozto zkusena pruvodkyne, ha – jsem si vymyslela, ze vyberu 12 veci z ruznych epoch a pomoci nich udelam takovy prurez belgickou historii, prece jenom kdyz je to prohlidka v anglictine, tak tam budou bud turisti, nebo nekdo z tech 20% obyvatel bruselu, co tu zijou a nemluvi ani francouzsky, ani vlamsky. Fakt se mi ten napad libi, jen je tu maly hacek: o belgicke historii nevim vubec nic. Ale jako zhola nic. A druhy hacek je spis velky hak: muzejni noc je pozitri. Coz v prekladu znamena, ze od ted mam 48 hodin na to, vybrat v muzeu exponaty, o kterych chci mluvit, stat se expertkou na novodobou belgickou historii, prelozit si vsechny “vestfalske miry” a “locarnske dohody” do anglictiny, sepsat si, co budu rikat, naucit se to, projit si hysterickym zachvatem, trikrat odolat myslence, ze se hodim marod a ve vyslednem efektu ze sebe udelat totalniho trotla pred nebohyma navstevnikama Museum Night Fever. Jou jou jou, proste rikam, to bude zas pruser.



Kdyz mluvime o pruserech, skola je jeden velky pruser – z ruznych duvodu mivam obcas problemy tam dojit, takze treba dneska jsem mesic po zacatku semestru byla poprve na prednasce z Politique on Belgique. Muj povodni plan byl tam prijit, odsedet si to a pak se placic doplazit po zemi za profesorem, jestli by mi jako nerekl, co mam delat, kdyz jsem prisla o pulku predmetu. A hle, on to rektor! Za tim se plazit nebudu, protoze by me oficialne vyhostil a vypovedel Manchesteru smlouvu o vymene studentu, plus jeste v pristich tydnech mi to na tu prednasku taky nevyjde (proc musi mit wizzair nejlevnejsi letenky ausgerechnet ve stredu, to urcite udelali schvalne, abych tady propadla), takze proste udelame vedecky pokus, jestli na slozeni zkousky staci znalosti z wikipedie.

Spolubydlici se na me divne divaji.

Pak jsem se taky rozhodla, ze pokud bych se mela v belgii zdrzovat nekdy delsi dobu, tak ve vlamske casti – tedy te, kde se mluvi holandsky. Cokoli, co je podobneho nemcine, je dobre, a je to rozhodne lepsi nez francouzstina. I kdyz uz si dokazu rict o male hranolky (uz jsem se zminovala, ze halina pawlovska proti mne vypada jak anorekticka?), coz je znatelny pokrok. Taky dny v tydnu uz docela zvladam, coz je opravdu znameni vyjimecneho lingvistickeho genia. Pekne ja.

A pridam taky naprosto racionalni vysvetleni toho, proc je po dvou relativne teplych dnech zase zima jak v gulagu. Nebo teda nevim, jak jsou na tom ceske luhy a haje, ale tady uz tri dny sviti slunicko (“slunce v bruselu” je sice oxymoron jak prase, ale vazne svitilo), jen dneska byla rano uz zase nula. Je to proto, ze zapadni a stredni evropa nerespektuje bulharske zvyky. Tohle se mi vazne libi: prvniho brezna si vsichni bulhari uvazou na ruku cervenobily naramek (cervena pro dlouhy zivot, bila pro stesti, nebo mozna opacne), ktery symbolizuje ocekavani jara. Sundaji ho az ve chvili, kdy uvidi capa a vlastovku (nemusi zaroven) anebo kdyz uvidi prvni rozkvetly strom, na ten naramek potom uvazou. Pekne, ne? No a v bulharsku je za pocasi zodpovedna nejaka stara baba, a kdyz nekdo ten naramek nenosi, tak se nastve a na cely brezen sesle zimu. Ja si naramek nechala nasadit dneska odpoledne, tak doufam, ze to madam vezme na vedomi a co nejdriv tady vykouzli teploty kolem dvacitky (NAD nulou).



A nakonec: mam repraky, hec. Sousedi, pripravte se na hudebni teror. A pani domaci ostatne taky, ty jeji muzikalove melodie po ranu mi vyvolavaji zaludecni nevolnost. War is declared!