Zkouska - jedem

Halo halo slysite me? Tohle jen takovy pokus, technicke problemy s minulymi clanky mi vzaly vitr z plachet a pripravily o chut psat, znate to, Maslowova pyramida, nemuzu resit hluboke filosoficke otazky sveho jsoucna, pokud nemam dostatek vzduchu, vody, potravy a vhodne informacne-technologicke zazemi. Takze kdybyste byli te lasky a jen mi nekam napsali ci nejak naznacili, jestli se tohleto zobrazi normalne nebo jestli to bude posunute, zprehazene, nedomrle nebo to nebude vubec.

Krome toho bych se chtela sverit, ze minutu od minuty prestavam byt barbar: s babiccinym svolenim jsem v breclavi z prosklene vitriny uzmula vsechny tri svazky Anny Kareniny, s naboznou uctou provedla transport morava-cechy-belgie a dneska v 11:10 v parku nedaleko stanice bruselskeho metra Art-Loi otevrela prvni knihu. Taky, kdyz se na nejake knizky strasne tesite, to berete list za listem vcetne tiraze? Na me cekala po par prazdnych strankach a jednom zopakovanem nazvu podobizna, kde Lev vypada jak po noci na koksu, nasledovana veci, co mam rada na predlistopadovych vydanich cehokoli: rezimu poplatna predmluva, tedy roztomilosti typu “druha polovina devatenacteho stoleti … doba, kdy se stary feudalni rad, stare nevolnicke rusko, zacalo hroutit pod naporem svetoveho kapitalismu, a usadil se rad burzoazni, kapitalisticky, ktery vykoristovani a bidu lidu v mnoha smerech jen znasobuje a stupnuje”. I kdyz tohle je takove relativne nevinne, “na jedne strane je Tolstoj genialni umelec, podavajici nejen neporovnatelne obrazy ruskeho zivota, ale i prvotridni dila svetove literatury – na druhe strane je to statkar, propadajici nabozenskemu blouzneni o Kristu” je uz horsi. Aspon ze to napsal s velkym K. Obcas by me vazne zajimalo, jestli lidi, co tehdy psali recenze a posudky a predmluvy to opravdu mysleli vazne – prijde mi, ze tezko, a v me idealisticke mysli vidim uboheho zestarleho profesora literatury, co s pohledem uprenym na vnoucky, jejichz rodice kutaji v Jachymove uran, pise slzami zkropeny vyklad Tolsteho z pohledu svetoveho proletariatu. Ale sakra, ja bych byla dost spatny revolucionar, vzdyt ja vubec nemam povahu na to, hazet kamenem a veset lidi na kandelabry. No ale zpatky k Anne Karenine: obklopena jarnim parkem jsem se zacetla do prvnich par stranek a... asi je divne mit takovou radost z par listu papiru, ale tak jsem divna, no, to vim uz davno. Ted uz z toho zacina prilis kapat sentiment, takze konec.

AK jsem zaklapla s tim, ze mam krasnych a vic nez dostacujicich deset minut na to, dojit padesat metru k budove, kde jsme meli vyjimecne seminar s nejakym hostujicim evropskym funkcionarem. O pet minut, par velice zmatenych dohadu s recepcnima a jeden zoufaly telefonat pozdeji jsem zjistila, ze muj mily kamarad udelal chybu v smsce, ve ktere mi posilal adresu (a pak ze nemci jsou presni) a ze misto v cisle deset mam byt v cisle stodeset. Dik moc. Vzdalenost padesati jak krava velkych baraku jsem prekonala rychlejs nez by to dal Usain Bolt a poradci European People's Party jsem se tak mohla predstavit uricena, zpocena a bez dechu, za to ale vcas. Odmenou mi byla celkem nudna trihodinova prednaska o vztahu evropy, regionu a lidi, na jejimz konci nas poradce probudil zaludnym dotazem “co byste se zeptali sveho starosty” (coz evidentne melo nejaky kontext, ten nam ale unikl). Moje prudce inteligentni odpoved “jak bylo na Mount Everestu?” se z nejakeho duvodu nepozdavala me profesorce, takze si muzu odskrtnout dalsi predmet, ktery neudelam. No co, prusery se budou resit az nastanou.

Takze kdybyste byli tak hodni a jen mi napsali, jak ten blog vypada, ja to nevim, protoze mi to blogger uklada v idealizovane podobe. Pokud je to vadne, tak se ze mne stane ultra-spisovatelka-stranek, pripadne prejdu jinam. Tak, a ted do me nejspis uhodi blesk googlovske zloby. No ale uvidime.