nic zasadniho

Mam takovy problem, tak treba mi s nim nekdo pomuzete. Uz jsem to s par lidma resila, ale nikdo mi nebyl schopen dat uspokojujici odpoved.

Nejsem zadna Party Girl, z pohledu na slovo 'music club' se mi zacinaji delat afty a mista jako Zlaty Strom, face2face, Duplex nebo Bird Cage se mi zdaji byt synonymy k 'hell on earth'. No ale protoze jsem Erasmus, tak me spolecenska povinnost, socialni citeni a obava z isolace od me demograficke skupiny donutily prislibit ucast na Erasmus party (“yyyyyeeeeeaaay, thats gonna be sooo fuckin fun, we're gonna get soooo wasteeeeed”, slovy jedne mexicanky). Bude to urcite strasne, budou tam sami zli lidi, bude tam hrat desna hudba a na to jedine reseni, jak prezit – behem prvnich minut se ztriskat do nemoty a pak uz to neresit – nemam penize. Chjo. Zacina to nekdy o pulnoci, sraz mame v 11 ve meste. No a ted teda to, co nedavam: co mam sakra do tech jedenacti jako delat? Ne, ze bych nemela co na praci, muzu si opakovat sklonovani slovesa recevoir, iniciativne si hledat skripta na “problèmes actueles de la gestion d'énergie”, pripadne napsat obsahly mail babicce. Jenze ono to tak nejak nejde, kdyz vim, ze se za nejakou chvili zvednu a budu muset vypadnout do deste a zimy a bleee. Cesky zpusob (sraz v sedm v hospode – hospoda – hospoda – hospoda – nonstop – do prdele, to uz je pet rano?) mi vyhovuje daleko vic. Ted jsem si uz nalakovala nehty, po ctrnacte si s uspokojenim prohlidla ty krasne ocni stiny, za ktere jsem dneska ve meste vyhodila castku, ktera by stacila na nakrmeni prumerneho detskeho domova, docetla noviny a narazila si palec o topeni, kdyz jsem do nej prosebne kopala, aby zacalo hrat. Je osm, mam dve a pul hodiny cas, teplotu v pokoji lehce nad nulou a neodolatelnou chut zalezt si do postele; co naopak nemam, je cokoli na cteni (krome francouzske gramatiky) a pouzitelny internet. Nyni tazi se vas: co ted? Jedine, co me napada, je otevrit krabicku 24 novych, peknych, barevnych fixek a zacit si kreslit. Tak jo.