jo a anna karenina je mi stejne nesympaticka jak werther

Jsem nachcipana. Coz u me neni zas az tak prekvapivy stav, ale ted me to proste stve, protoze jsem mela naplanovano tolik veci, a misto toho se zase polomrtve povaluju v pokoji, hledim svym stresnim oknem na zarici slunce a ctu si na facebooku statusy “to byl dneska ale krasny den!”. A taky mi dosly kapesniky, nejsem schopna si koupit nove a tak smrkam do papirovych kuchynskych uterek, coz dava pleti v okoli meho nosu strukturu smirglpapiru. No ale abych uplne nekecala, tak se muj zdravotni stav urcite lepsi, protoze jsem zvladla dneska vstat v pet hodin rano, dokopat se na nadrazi a v devet byla uz v bruselu - jo, byvam ted docela casto mimo brusel, modri vedi. No ale kvuli tomu, ze nekdo musel byt v osm ctyricetpet na strazi u ryna a zachranovat topici se düsseldorfany, musela ja prezit cestovani vlakem v dobe, kdy i duchodci jeste spi. Pockat, ono vlastne od toho Issove a Madla videa neni politicky korektni si utahovat z duchodcu, venkovanu a jakychkoli jinych nemladych a nemestskych, takze radsi mlcim, at proti mne nekdo nezacne zakladat skupiny. Takze, co jsem to chtela, jo, popsat vam svou osvezujici zkusenost s nakupem na trhu a trosku si zafnukat, ze nic neumim, nestiham, nezvladam a tak vubec.

Kdyz me vlak vyhodil v devet rano na nadrazi, doslo mi, ze je vlastne nedele, coz v zemich na zapad od nasich hranic znamena, ze lidi jsou nejspis od ranniho kuropeni na modlitbach, svetice sedmy den, narozdil od nas neporadaji vylety do nakupnich center, no proste ze je vsechno zavrene. Ten jeden uz mluvici modrozeleny jogurt, co ho mam v lednicce, se mi jako celodenni strava moc nezdal, tak jsem se – jako teda ta pulka bruselu, co ctvrte prikazani bere trochu volneji – vydala do sousedstvi Gare du Midi (coz je mimochodem z nejakych zvlastnich duvodu Nadrazi Jih, ne stred), kde se kazde nedelni dopoledne kona nejvetsi bruselsky trh, kde si muzete koupit vsechno od sazenic rododendronu az po tapety. Na prvni pohled se spis jevilo, ze vetsina stankaru prodava sukne s leopardim vzorem a fialovooranzove africke tuniky, ale ze se tu a tam kolem me mihl nekdo, komu z igelitky koukal celer, vydala jsem se odvazne do hlubin trhu najit stanek se zeleninou. Po chvili tuheho boje o kazdy metr postupu jsem se dostala do oblasti, kde trhovci vyrvavali nizke ceny ananasu, vybrala si sympaticky se tvarici hlavkovy salat, ulovila jeste trochu dalsi nezbytne vyzivy a zamerila se na hromadu jablek, kdyz jsem se stala ucastnikem trzniho kapitalismu v praxi. Jablka stala 1,50€ za kilo. Tak jsem se natahla pro sacek a sahala po prvnim golden delicius, kdyz mi asi z deseticentimetrove vzdalenosti zarval do ucha osmilety nahanec vedlejsiho stanku: “jablka za euro, euro, EURO!”. Nez jsem se stihla jen otocit, byl u me i majitel aktualniho stanku. Zamracil se na kluka, zlostne na nej zasycel arabskou francouzstinou cosi, cemu jsem nerozumela, ale identifikovala bych to jako 'tahni', a pak se mile usmal: “slecna je u me bude mit taky za euro”. Vidite? Poptavka a nabidka, ekvilibrium, Adam Smith, ukazkovy priklad perfect competition, kapitalismus funguje!

Jinak krome nadseni z fungovani kapitalismu mi moc duvodu k radosti nezbyva, protoze se na me ze vsech stran riti nasledky proflakane prvni poloviny pobytu zde – ta nejakutnejsi je uz pristi tyden, kdy budu muset na konferenci ve Wroclawi vykladat urcite nadsemu polskemu studentstvu, proc je komunisticka strana v CR tak silna, stabilni a vlastne proc jeste vubec je. Nemam ani nejmensiho tucha, co jim mam rict, ale at se to vyvrbi jakkoliv, vyvrbi se to do pruseru. Od polska uz je kazdy tyden nasekana zkouska za zkouskou, pricemz nebudeme si namlouvat, ze kdyz jsem v nekterych predmetech byla za semestr na dvou prednaskach, ze mam nejake vysoke sance to udelat. No ale nad prusery se ma brecet teprve, kdyz nastanou, takze ja si ted pustim na plne kule Bananafishbones, hodim nohy na stul, otevru skripta z Ruske mezinarodni politiky a budu hledet do zdi. Hezky vecer vsem!