Jo a v Carrefouru tu maji priserne drahe jidlo

Je dost zasadni delat rozdil mezi Bruselem v noci a Bruselem ve dne. Z mesta podivnych skupin jeste podivnejsich lidi v noci se ve dne stava secesni mesto naplnene prijemnymi postarsimi pany, co mluvi plynne francouzsky, anglicky a nejspis i pulkou jazyku evropske unie (mely jsme s kamaradkou debatu o tom, jak se rekne “krajka” v jakemkoli nam srozumitelnem jazyce, a skoncilo to tim, ze se pulka tramvaje dohadovala, jaka je spravna vyslovnost anglickeho slova “lace”). Zatim jsem se nestihla podivat do centra – vlastne stihla, ale bylo to v noci a v mirne podrousenem stavu, o belgickem pivu jindy – takze nevim, jak je na tom la Grande Place a le Quartier Europeen co se tyce pocitu bezpecnosti, ale tusim, ze to bude docela v pohode. A hlavne: opustila jsem ctvt, o ktere se v turistickych pruvodcich pise “nevstupovat ani za tmy, ani za svetla” a prestehovala jsem se do mista, ktere vypada velice seriozne, sporadane a sofistikovane. Teda nebyt toho, ze je to vedle ustredniho bruselskeho vezeni.

No ale poporade: vydala jsem se hledat ubytovani, a to zpusobem 'budu chodit po ulicich, divat se po cedulich 'à louer' (pro ty z vas, co neovladaji jazyk voltairuv, velice prekvapive to znamena 'k pronajmu') a treba neco najdu'. Coz v praxi znamenalo zavolat na asi dvacet telefonu, ktere nikdo nebral, a nasledne ve stavu absolutniho zoufalstvi vytocit dve cisla z inzeratu, co visely ve skole na nastence. Ozvaly se mne dve belgicke damy (“do you speak english?” “NON”), se kteryma jsem si po znacnych utrapach dohodla schuzku (o boze jak se rekne francouzsky sedmnact tricet?). Prvni pokoj jakoby vypadl z knihy Agathy Christie, uplne mam v hlave ten pribeh, jak se nekdo vloupal do pokoje svetlikem, nevsiml si vzkazu za zrcadlem a snazil se ujit podezreni tim, ze sbalil holku o patro vys. No ale prozit detektivku se mi nechtelo, tak jsem se sla kouknout jeste na druhy pokoj, ktery byl vytrzeny pro zmenu z... sakra, zase mi na mysl pristava Christie nebo jakakoli anglicka spisovatelka, kazdopadne predstavte si postarsi madame, jejiz dospely syn vyletne z hnizda a ona, aby nebyla ve velkem baraku sama, ho zacne pronajimat slusnym, tichym, sporadanym (jo, to mluvim o sobe) studentkam. Abych to zkratila: mam prostorny pokojik pod strechou, koupelnu a pseudokuchynku si delim s jednou francouzkou a jednou nemkou, z podkrovniho okna mam vyhled na jina podkrovni okna a dvur uprostred bloku secesnich baraku. Najem relativne velice mirny, internet neskutecne pomaly (bud se kouknu na video na youtube nebo budu na icq), pani domaci referujici k CR jako k ceskoslovensku. Neva. No ale metro tricet vterin od vstupnich dveri, do skoly tramvaji dvacet minut, velky park (budu kazde rano vstavat v 5:30 a behat, hahaa) ode dveri minut pet. Jedine ty dve budovy toho vezeni sto metru od domu kazi dojem idealni ctvrti, ale to nevadi, ktery blazen by po uteku z cely sel vyvrazdit sousedstvi, ze jo (mozna ten, ktery sedi na dozivoti za vymasakrovani jesli, ale budu duverovat belgicke vezenske ostraze). Takze co se tyce ubytovani, tak to mame hotovo.

Jinak denni brusel – je toho strasne moc, co bych chtela rict, ale co si nezaslouzi tri letme vety vedlejsi. Takze tenhleten vycet berte jako seznam toho, o cem bych se chtela v budoucnu rozepsat, ale teprve, az o tom zjistim trochu vic. Zatim jsou to opravdu dojmy dvou dnu, ve kterych jsem ani nebyla v centru a jen se poflakovala jizni casti mesta v honbe za bytem, jidlem a hezkym povlecenim (sehnat povleceni s kytickama a ruzove prosteradlo dokonce nebyl zas az takovy problem).

• Bruselske metro: skoro vsechny stanice jsou vyzdobene nejakym soucasnym umenim, je to perfektni, nic proti Jiriho z Podebrad nebo Jinonicim, ale prece jenom je zabavnejsi cekat mezi modernim zpracovanim vlamskeho gobelinu, pripadne fotkama znazornujicima soucasne rusko, nez mezi zlutyma obkladackama. Dal, coz mi prijde opravdu mile, ve stanicich pousti hudbu; vecer klasiku (pripomenout si Figarovu svatbu je fajn), ve dne radiove hity (slyset v metru moji milovanou Lily Allen a hned za tim Muse bylo vazne potesujici). Krome toho se metro volne meni na tramvaj a zase zpatky, prekonava prevyseni jak petrinska lanovka, jede po povrchu, pod povrchem, na mostech a pod rekou a je proste huste.

• Jo a taky je volne pristupne. Uz dva dny jezdim nacerno, coz ve mne vyvolava touhu jit se udat na nejblizsi policejni stanici, ale v zasade kazda ma cesta smeruje na misto, kde se prodavaji salinkarty. Jen tam tak nejak nikdy nedojedu.

• Belgicke pivo: och. Dneska jsem byla v hospode, kde maji vic nez 2000 (ano, ta cislovka je spravne, je to i zapsane v Guinnesove knize rekordu) druhu piv. Takove prumerne pivo ma 9% alkoholu, takze lit to do sebe rychlosti adekvatni Staropramenu neni ten nejchytrejsi napad. Je to strasne... “kulturni”, na kazde pivo maji specialni sklenicky, tacky a podobne, tedy vazne fajn. Ta mnohopiva hospoda se jmenuje Delirium (jak priznacne), je jedna z bruselskych nejznamejsich a vari si vlastni pivo s prekvapivym nazvem Delirium. Je strasne dobre, tech 9% clovek citi az po tretim kousku, ale pak to sakra citi a pomalu zacina videt ruzove slony, coz je taky maskot cele hospody. Cuuute. Jo a pro cloveka zvykleho na anglicke ceny je tretina piva za dve eura predstupen zahrady rajske.

• Koureni: tady je potreba davat si bacha, jestli jde clovek do restaurace nebo do baru. V restauracich se kourit nesmi, v barech ano. Teda mam dojem, ze ani v barech nikdo nekouri a ty popelniky jsou tam jen na okrasu, ale legalne se muze.

• Slozeni letosniho erasma je 49,9% kanada, 49;9% svedsko, zbytkova procenta zbytek evropy. Krome toho 99,99% holek, takze na kluky hledime jak na zjeveni. Kanadanky jsou strasne mile, plynule hovorici jak anglicky, tak francouzsky, coz ve mne vyvolava znacnou depresi, svedky jsou vsechny vysoke, blondate, hubene a oblecene dle posledniho Vogue, coz ve mne vyvolava depresi jeste vetsi. Ta zbytkova promile jsou ruzny evropsky mix se spornou znalosti francouzstiny, sklonem k nadmerne konzumaci alkoholu a zavislosti na nikotinu, takze: c'est super!

• Boze. Ktery idiot si dneska odpoledne rikal “tu postel si povlecu, az se vratim vecer z hospody domu”. Ze by ja?