Muzejni noc v bruselu je celkem obdobna muzejni noci v praze, jen teda s rozdilem, ze zatimco organizatori MN v praze maji socialni citeni a oteviraji masam muzea zadarmo, tady je to za 12€. Pak jsou tady v kazdem muzeu pruvodci, coz mi prijde jako dobry napad, vsechno mladi dobrovolnici, vsichni nadseni a entuziasticti a vsehoznali a uzasni a skveli, ze ano. Taky mezi muzei jezdi autobus, taky jsou narvana, taky toho za tu noc clovek moc nestihne, no proste jak v Praze.
Ja provadela v Kralovskem muzeu armady a vojenske historie. Vybrala jsem si to sama, jednak protoze mam rada armadu a vojenskou historii (a tanky), jednak protoze jsem tam uz byla a hlavne ze se mi to muzeum moc libi. Vzpomente si, kdyz jste byli v nejake treba treti tride a slo se nekam do muzea – hromada nudnych zaprasenych veci, ktere vam nic nerikaji, uspavajici vyklad ucitelky a nejzabavnejsi bod na programu stanek se zmrzlinou pred vchodem. No tak presne takove to “moje” muzeum je. Jeden sal vypada presne jak v roce 1923 (jakoze fakt), pak je tam spousta brneni, tisice uplne stejnych pusek, hromady vojenskych metalu, desitky panaku v uniformach a moje milovane tanky. Plus vystava “zvirata behem prvni svetove valky” Proste nocni mura druheho stupne zakladni skoly.
Nejspis z duvodu vyse uvedenych bylo nase muzeum asi to nejmene navstevovane ze vsech dvaceti, co se MN ucastnily. Coz beru jako osobni urazku, protoze ackoliv se to tak na prvni pohled nemusi jevit, to muzeum je sakra huste. No ale jak to probihalo: meli jsme rozpis, podle ktereho jsme meli chodit, nas pruvodcu tam bylo asi sedm. V 7:30, kdyz jsem mela jit ja prvni anglickou prohlidku, nikde ani noha. Holka, ktera mela jit v sedm, nezucastnene sedela na schodech a houpala nohama. O par minut pozdejs se zacali trousit navstevnici, hlavne proto, aby se zeptali, kde je vchod do muzea prirodovedy - “na druhe strane namesti”. V osm jsme stali spalir a kazdeho dovnitr vkrocivsiho jsme se ptali, jestli nahodou nechce prohlidku. V 8:05 jsem zaznamenala prvni ulovek – dva svedi, otec se synem! Pak se k nam pridal jeste postarsi belgicky par. A bylo to super – jednak jsem svedum doopravdy povykladala neco o belgicke historii, pak jsem taky rikala veci, ktere nevedeli ani belgicani a krome toho byl belgicky pan docela zazrany do moderni belgicke historie, takze jsem se dozvedela par zajimavosti, ktere na wiki nenajdete. Mela jsem z toho radost. To se opakovalo jeste jednou, kdyz jsem provadela par Bulharu, kterym jsem taky udelala takovy vycuc toho nejdulezitejsiho, a pak jsem ukazovala muzeum kamaradkam, co me prisly navstivit. V mezidobi jsme my pruvodci cekali u dveri a pred kazdnym navstevnikem se pomalu plazili po kolenou, pojdte prosim na prohlidku – ono je strasne frustrujici stat tam jen tak na prazdno. No ale celkem jsou sla ctyrikrat, coz bylo o dvakrat az trikrat vickrat, nez ostatni, takze opravdu uspech.
Ted me ale hryze, co s tema nove nabytyma znalostma – belgicke dejiny jsou takove mile, a vzhledem k tomu, ze na tu muzejni noc jsem se pripravila tak, ze jsem si sepsala, co chci vykladat a teprve potom nasla vhodne predmety, na ktere ten vyklad nasroubovat, je to moje povidani takove “muzeum – independent”. Takze pokud byste se chteli nekdo kouknout do bruselu, tak nabizim loze, stravu, city guide a doporuceni nejlepsich belgickych piv, pod podminkou, ze se mnou zajdete do meho muzea a poslechnete si 40 minut o dejinach tehle vtipne zeme. A krome toho budu otravna a letmy prurez belgickou historii sesmolim i sem, tak se teste na hodinu dejepisu. Ale holt to tady bude bez podpurnych predmetu typu sedlo jednoho z napoleonovych generalu, na kterem jsou jeste stopy krve majitele zraneneho u Waterloo.
Predehra: tohle je Leopold I., prvni belgicky kral. Miluju, jak jsou evropske kralovske rodiny a vubec historie aristokracie zamotana: tenhle clovek byl za mlada strasny proutnik, mimojine spal s Napoleonovou Josefinou, kdyby mu neumrela prvni zena, byl by anglickym kralem, ze ale umrela, byl jen stryckem kralovny Viktorie a oficialne stryckem, neoficialne otcem Viktoriiana manzela Alberta I., krome toho mohl byt recky kral, ale trun tam nekde dole v haji se mu nezamlouval, tak to odmitl, a nakonec se uvolil stat se kralem belgickym. No neni to roztomile?
Jako já ti nevím, jestli vládnout belgii je zas až taková výhra, to já už bych radši to řecko, to je aspoň velké. Být králem v zemi, která se dá celá přehlédnou z většího kopce, se mi nezdá zrovna akční.
AntwortenLöschenA máš i fotku tanku?
Mne to taky neprijde takove terno, ale zase kdyz on to byl nemec, tahnout se bryckou nebo cim to jezdili dolu do recka je vopruz, takhle to ma aspon hezky za rohem.
AntwortenLöschenFotku tanku nemam, jeste nekdy udelam, ale stejne mam dojem, ze muj husty ajtacky zasah zpusobil, ze mi blog odmita zobrazovat obrazky.